Dívka

Když Dívka něco řekla, dodržela svoje slovo. Tak to aspoň bylo dřív. Kdyby jste pohlédli na Dívku teď, jako by před vámi stál úplně jiný člověk. Možná by jste měli pravdu. Ano, hodně se změnila, ale ne tolik, aby si toho všiml. A přitom to udělala jenom kvůli němu.

Nikomu nepřišlo divné, že najednou tolik zhubla. Však to měla zapotřebí, ozvaly by se zlé hlasy, které celý život ignorovala. Myslela si, že díky tomu ho konečně získá. Tak proč o ni nestojí? Udělala by pro něho všechno.

Přestala jíst jenom aby se podobala holkám, které se mu líbily. Nejhorší na tom bylo, že to opravdu fungovalo. Zhubla. Za nocí, kdy se válela na podlaze a z očí jí tryskaly slzy bolesti do sebe rvala vatu v marné snaze ukojit svůj hlad.

Poslední slova, která se ti vybavila. Když jsi otevřela oči, neunikla ti nudná šeď okolních stěn, mezi kterými z tebe udělali vězně. Konečně si tě všiml. Obětovala jsi skoro svůj život za jeho jediný pohled.

Za tohle to stálo. Napadlo tě, ale měla jsi pravdu?

Ale jeho návštěva nepřinesla kýžený klid. Naopak. Ani přes tvoji snahu svoje srdce daroval jiné ženě. A tehdy se ti zbořil svět. Nedokázal tě milovat. I takové věci se občas přihodí.

 

Dívka pomalu utírala prach a na dřevěnou desku dopadaly jemné slzy. Nechtěla, aby měli pozůstalí práci…