Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Příběh rytířů

25. 09. 2007
1
0
775
Autor
Paidalinka

Doufám, že se vám tento příběh bude líbit od začátku do konce...

Žil, byl kdysi dávno jeden rytíř. Jmenoval se Leiss. Bydlel  v jisté stoce, přezdívalo se jí Kanál pana Leisse, protože byl jediný, kdo vlastnil alespoň jednu její část. Zbytek patřil bezzemkům. Ale to je zase jiný příběh... Leiss měl hodnou ženu, která byla asi o 30 let mladší než on, dvě děti, koně, krávu, želvu,  papouška a ve stoce vycvičené myši, které se v jeho rodině dědily po generaci. Byl to hamižný a loupeživý rytíř, který chudým bral a bohatým dával. Zkrátka konkurence Robina Hooda.

Jednou takhle k večeru si vyrazil do města se svými dětmi. Rozhodl se totiž, že paštičky z potkaních ocásků nebude nikdo v rodině už jíst. Tak musel na nákup. Ne že by ho nakupovat nebavilo. Byl zženštilý až hrůza. Ale nerad utrácel... Nerad platil, víc než bylo nutné. Jak tak stál u pokladny nejlevnějšího a nejrozšířenějšího obchodu, všiml si jistého mladíka. Ten s úsměvem na tváři vkročil do obchodu a pohlédl na staršího pána s obličejem, který by se dal snadno přirovna k tlamě rozzuřeného prasete. Vedle něj stály dvě děti. Usmál se na ně. Mrkl. Jedním krokem k nim přistoupil a pravil: "Ahoj děti, copak tady děláte s tímto pánem?" Místo dětí mu ale odpověděl pan Leiss: "To jsou mé děti a já jsem rytíř Leiss. A žádám vás, abyste byl tak laskav a vyhnul se nám obrovským obloukem. Jasné, pane..."zasekl se. Sjel ho opovržlivým pohledem. "Al, Re Al."

Po tomto, pro pana Leisse, nepříjemném seznámení nadhodil lehce Re Al, že jeho děti jsou naučené velmi dobrým způsobům. To okomentoval Leiss jediným vzteklým pohledem. "Ó papa, myslím, že by bylo záhodno jíti domů. Jinak bys musel platit přirážku." "To je pravda, jdeme!" Vycházel ze dveří, ještě jednou se otočil. Potřeboval si prohlédnout tohoto opovážlivého mladíka. Nevěřil, že ho nezná. Jsem přece snadno zapamatovatelný, pomyslel si, jsem to já, rytíř Leiss. Máš se na co těšit holomku! Já ti tohle vyženu z hlavy! Ve finančnictví jsem já nejlepší!!! Jen já!

To ještě netušil, jaká možnost se mu naskytne. Re Al totiž nebyl žádný mladík. To jeho úsměv spoutával ženám srdce a rozum. A teď Re Al narazil na nový cíl. Ta dívka se jmenovala Jaroslava Leissová.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru