Jak jsem pohodlně cestovala s ČD

Bylo tomu celkem nedávno co, mi osud přichystal úúžasný zážitek. Bylo mi dopřáno možnosti využít služeb společnosti se zkratkou ČD. Už mnohokráte jsem slyšela že tato zkratka znamená „Času Dost“. Nevěřila jsem. Věřím. Opravdu jsem si na vlastní kůži zažila, že to tak vskutku je.

Prosím pěkně, pomineme-li fakt, že do města, kam jsem měla namířeno je poměrně špatné spojení, protože každý rok se v prosinci jeden až dva vlaky vyškrtnou jako nadbytečné, musela jsem si k více jak dvouhodinové cestě  připočítat ještě hodinu plánovaně strávenou v útulné nádražní hale (kam taky vyrazit s kufrem věcí že...). Není nadto, když si můžete dlohoudoběji prohlížet tváře bezdomovců, nevyčištěné skvrny na podlaze a ztrápené obličeje ostatních cestujících. Kdy jindy než při takovéhle příležitosti se dostanete k tomu, abyste porovnali ceny potravin a dalšího sortimentu na nádraží a v ostatních obchodech (a jste překvapeni jak drahé některé věci mohou být).

Nicméně, zhruba třičtvrtě hodiny před stanoveným odjezdem vlaku se vedle mého spoje objevilo číslíčko oznamující 20minutové zpoždění. No, nevadí, došla jsem si do automatu pro kávu (druhou). No, kávu, víme jak to chutná, že... A jak přibývalo hodin, přibývalo i minut zpoždění – 25, 30, 35,40... došla jsem si na informace zjistit, jak bude dál navazovat spojení. Prací zjevně znavená a otrávená prostorově výraznější dáma s černavým knírkem mi neochotně sdělila, že ten přípoj pochopitelně nestihnu a posečkám si na dalším nádraží zhruba hodinku, abych pak mohla pokračovat 20 minut vlakem dál a že v cíli bych měla být cca o půdruhé hodiny později než jsem počítala. Když přibylo dalších pět minut na stavu zpoždění, zakoupila jsem další kelímek kávy (čtvrtý) a místo ke zpožděnému rychlíku (opravdu si své jméno zaslouží, zpoždění nabírá velmi rychle) jsem zamířila do osobního vlaku. Na čase příjezdu už se nedalo nic změnit (jak jsem se alespoň domnívala), tak to bylo jedno. Nevím kolik činilo zpoždění tohoto vlaku, jelikož jsem jej přestala sledovat, ale navazující vlak v přestupní stanici jsem stihla tak těsně, že mne málem přivřely dveře. Dokud jsem ještě byla na původním nádražík utěšovala jsem se myšlenkou, že v tuhle dobu alespoň nepojede tolik lidí. Omyl omyl. Je úplně jedno zdali jedete v deset ráno, v poledne, ve tři nebo v šest. Balancovala jsem na špičkách, tašku mezi nohama , jednou rukou lehce opřená o stěnu mezi dvěma pubertálními výrostky, kteří se mou situací zjevně bavili.

A jaký byl výsledek, když jsem přijela do druhé přestupní stanici? Očekávala mne prázdná kolej a na tabuli vlak, který jel za 50 minut! Venku se ochladilo a už tak malá čekárna, počala se jeviti jako ještě menší a menší, jak přicházeli další a další lidé. Nutno podotknout, že večsěs pochmurnou náladu zlepšovaly kousavé poznámky studentů, jež už jsou na takovéto situace zvyklí a spíš než k vzteku, přijdou jim k smíchu. Jak jsem jim záviděla. Ale musím uznat, že s jejich přístupem se nakonec cítíte mnohem líp, než když se rozčilujete. Padly další dva kelímky kávy a třetí (v pořadí již sedmý od počátku této cesty) pro jistotu „na cestu“, když konečně přistavili vlak a já si šla sednout. Sedím, sedím, čekám, čekám a... nic. Kouknu na hodinky a tentokrát (již také s úsměvem) odhaluji 15minutové zpoždění.

Poslední překapení, které mne toho dne čekalo, byla výluka na posledních šesti (!) kilometrech cesty. Nikdy bych nevěřila, že je možné doslova a dopísmene narvat dva přeplněné vagóny do jednoho malého, polorozpadlého linkového autobusu náhradní přepravy. Povedlo se. Avšak nevím, je-li možné to považovat za úspěch.

Abych to shrnula, od mého příchodu jsem se společností ČD strávila období od 14:45 do 20:00, kdy jsem byla davem vytlačena na předposlední zastávce, a vypila jsem odhadem sedm kelímků kávy z automatu.

Když jsem pak na stěně vlakové zastávky uviděla modrý plakát s usmívajícími se lidmi, na němž bylo velkým písmem napsáno: CESTUJTE S NÁMI POHODLNĚ A SPOLEHLIVĚ. JSME TU PRO VÁS, už jsem se neudržela a na celé kolo se nahlas rozesmála. Jsem zvědavá, kdy si budu moct tento zážitek zopakovat :)