Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStačí jen číst...Oživená minulost zabila dvě děvčata
02. 10. 2007
1
1
865
Autor
Lioness
Minulost žena co ses s ní miloval
staré časy kdy po boku si jí usínal
pro mě však přichází tragédie
minulost nekončí, minulost stále žije
Přichází ohlasy, já plně vnímám
po nocích bdím i po nocích snívám
vidím jí ve snu, jak naříká prosí
jsme oba nazí a jsme oba bosí
Pomoci nemůžem, já trpím zcela
že se teď nademnou uzamkla cela
svázali ruce, já nemám co k tomu
,,Spi sladce holka a ukliď se domů!''
Volá tě k sobě, ty stébla se chytáš,
možná i robě do náruče schytáš
kam mizí budoucnost, kam mizí sny
chceš zůstat se mnou či chceš tu být s ní
Co když je naděje, co když tě svede
milenec přece svou dívku nepodvede
kdo je ta milá, kdo pláče do polštáře
ta mladá dívka co smáčí si tváře
Ta chromá dívka, co výčitky má
kdyby jen tušila co pro tebe znamená
kdyby jen věděla neměla by sílu
přerušit ženy tvé její sny i víru
Teď jsou zde múry a svědomí káže
srdce tě zkouší, tvé srdce se táže
tvá hlava třeští, mě myšlenky smáčí
smýšlet jen na ni mi opravdu stačí
Vidím jí tady, vidím jí všude
milý můj, řekni mi už, jak to bude
brát na ni ohledy ve všem co dělám
i když se raduji i když se hněvám
Jistě osobou milou a laskavou byla
v době kdy starala se, kdy s tebou se sžila
mám ji v duši ráda, o to víc trápí mě
že jí bolest vnukla neznalá sokyně
Já pro ni pláču, já pro ni slzím
pro ni se kaju a pro ni se mrzím
Promočené peří, holoubátko raněné
já jsem jí ublížila, trpíme obě dvě
staré časy kdy po boku si jí usínal
pro mě však přichází tragédie
minulost nekončí, minulost stále žije
Přichází ohlasy, já plně vnímám
po nocích bdím i po nocích snívám
vidím jí ve snu, jak naříká prosí
jsme oba nazí a jsme oba bosí
Pomoci nemůžem, já trpím zcela
že se teď nademnou uzamkla cela
svázali ruce, já nemám co k tomu
,,Spi sladce holka a ukliď se domů!''
Volá tě k sobě, ty stébla se chytáš,
možná i robě do náruče schytáš
kam mizí budoucnost, kam mizí sny
chceš zůstat se mnou či chceš tu být s ní
Co když je naděje, co když tě svede
milenec přece svou dívku nepodvede
kdo je ta milá, kdo pláče do polštáře
ta mladá dívka co smáčí si tváře
Ta chromá dívka, co výčitky má
kdyby jen tušila co pro tebe znamená
kdyby jen věděla neměla by sílu
přerušit ženy tvé její sny i víru
Teď jsou zde múry a svědomí káže
srdce tě zkouší, tvé srdce se táže
tvá hlava třeští, mě myšlenky smáčí
smýšlet jen na ni mi opravdu stačí
Vidím jí tady, vidím jí všude
milý můj, řekni mi už, jak to bude
brát na ni ohledy ve všem co dělám
i když se raduji i když se hněvám
Jistě osobou milou a laskavou byla
v době kdy starala se, kdy s tebou se sžila
mám ji v duši ráda, o to víc trápí mě
že jí bolest vnukla neznalá sokyně
Já pro ni pláču, já pro ni slzím
pro ni se kaju a pro ni se mrzím
Promočené peří, holoubátko raněné
já jsem jí ublížila, trpíme obě dvě