Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRytíř a dívka
04. 10. 2007
13
26
4291
Autor
Hesiona
Romantiky není nikdy dost ...
Posaď se, přinesu na stůl víno.
Přilbici, ať tě netíží, odlož,
i plášť. Hned bude zatopeno.“
„Díky ti, paní, za laskavost,
a červené přines mi do džbánu.
...Dneska jsem naposled tvůj host,
opouštím město... hned po ránu...“
Konvice padá na dláždění.
„Odjíždíš, pane ? A tak brzy ?!“
Tu zprávu přijmout snadné není ...
a do rudé révy kanou slzy...
„Musím jít s těmi, kterým sloužím.
Proč pláčeš, paní? Proč se rdíš ?“
-„Ty se ptáš, pane? Po lásce toužím...
...po tobě, ... což to nevidíš ?!?“
Zmatený rytíř sklopí oči,
s povzdechem kryje tvář do dlaní,
pak poháry na stole poodstrčí
a dívka – dívá se ... bez ptaní...
jak rozkládá plášť. Je jak noční nebe,
jen zdobí ho kříže, bílé jak sníh.
„Netrap už, paní, mne ani sebe.
Vidíš? Jsem bratr špitálník.
Rytíř a kněz, poutníkům sloužím,
již touží vidět Svaté město.“
„A co když, pane, jsem taky poutník,
ubitý, sám ... , znavený cestou ?!?“
„Nemohu, vážou mě věčné sliby.
Bohu jsem věrnost přísahal
a chci žít, jak se Jemu líbí.
Odpusť mi, paní... hledej dál...“
Zklamáním němá, dívka stojí,
pak ve svitu loučí pokleká.
„Žehnej mi aspoň z moci svojí,
ať Bůh mi dá sílu ... se tě vzdát...“
A rytíř - padá na kolena.
Dřív, než se venku rozední,
vtiskne jí na ústa uslzená
polibek první ... a poslední.
(V bitvě s muslimským vůdcem Saladinem byl oddíl špitálních rytířů Řádu sv. Jana Jeruzalémského pobit do posledního muže společně s vojskem jeruzalémského krále, k němuž řád náležel.)
26 názorů
No jo, to zas ten můj Múzák - hrál v jednom dobrém filmu o křížových výpravách :o)))
Tak to sedí! U nás mě čte jenom máma, a to se jí ještě neodvažuju dát všechno! :o)
To musíš sama přece, domácí kutilství je jediná pravá cesta (jak mít doma spoustu neužitečných krámů)...
Opravdu nádherné, sice by to sneslo ještě pilníček a kladívko, sem tam přibrousit, sem tam vyklepat, aby ten rytmus seděl dokonale... Ale to už by bylo moc rozkoše na jedny oči... :)
Marcela.K.
09. 10. 2007Marcela.K.
08. 10. 2007
Jo, taková řek bych "erbenovina" - to doufám chápeš jako pochvalu. Teď jsem si po dlouhé době vzpomněl, jak je super číst příběhy a za to tip.
Kunka, díky za pochvalu, asi je to tím, že je to báseň staršího data...
Jarmila Moosová Kuřitková
05. 10. 2007
IVO, tolik chvály... padám ... na zadek :o)))
Děkuju srdečně, jsem ráda, že se vám báseňka líbila :o)
Vážení pánové i dámy ctěné.
vy mládenci a děvy nezkažené:
poslyšte příběh dávné minulosti,
o lásce, bitvách, květu stastečnosti...
Příběh ten zpívá jedině snad ona -
potulná minesängryně
Hesiona!
*T
Jarmila Moosová Kuřitková
04. 10. 2007
Krásný příběh, pěkně zpracovaný, bez toho vysvětlujícího dodatku se čte jako pohádka nebo píseň starých potulných pěvců, ještě loutnu... :-)) */
aleš-novák
04. 10. 2007
Třeba jen v jiném "podání" :o) No, dost dlouho jsem se odhodlávala, jestli to sem vyvěsit, nebo ne. Tolik romantiky najednou... :o)))