VYPLÁCHNUTÍ

Tak takhle si představuji pocity po rozchodu, kdy jako obvykle si nepřipouštím jakoukoliv lítost nad čímkoli...

             Další děsivej den. Jaká hrůza mě naplnovala při pomyšlení že to jednou příjde, a teď,  když to tak naléhavě ulpělo na mé kůži teprve chápu všechny ty barvy ve kterých jsem to vídávala.

            Přišla jsem domů;  aspoň vyčistit si zuby pro dobrej pocit. Po tom co jsem dneska vypila bych si je vlastně mohla vypláchnout čímkoliv. Zoufalé, už se sebou ani nemluvím v zrcadle, zoufalé! Ani jsem se nepochválila že jsem odešla tak brzy, došlo mi co se tam rozjíždí, příjmout ještě pár těch zabijáckých sklenek, skončila bych v jiné posteli než v té svojí za chvíli.
            Ne, tohle nejsem já. Pro všechny tyhle slova a další řadu kterou ani neumím vyjádřit jsem se těšila na to bezmyšlenkovité usnutí. Moje postel- oblíbené místo, spím, přemýšlím, učím se v ní i píšu, a tak vlastně díky tomu i žiji občas jiným světem. Je to symbol všech dobrých rozmarů. Za tu dobu co tu spolu tak přebýváme jsme já a ona měly  pár návštěvníků. Vlastně... všichni zůstali, máma, táta, přátelé i bratr v ní někdy spal- to bylo dávno, to jsme byli malí... ale přece jen existuje vyjímka. Ničeho však nelituju, o to míň dvojtých ulehnutí.
            Jak se tak stáčím k místu spánku uslyším hlas: ,,Zavři!´´ Můj vlastní hlas, ale já mlčím. V té tmě je to trošku děsící, však lihoviny udělaly své a já s kordem slov vztyčeným... jsem v šoku zavřela. ,, Čemu se divíš? Už dávno byl čas na náš rozhovor." Trošku mi to nedochází, opakuju si v duchu: Čemu se divíš? Čemu se divíš? Hlavně mě trápí, že někdo cizí je v mém pokoji, v mé posteli a s mým hlasem! Stojím jak přibitá. ,,Podívej se na sebe, vždycky říkáš nikdy ničeho nelituj! Ty opravdu nelituješ. Opravdu? Svou lítost nevědomky utápíš v chlastu a spolu s ní i sebe. Podívej se na sebe!" Škubnu sebou směrem k vypínači- rožnu  dívám, dívám se na sebe. Ležím ve svém oblíbeném tričku na spaní s polštářem pod hlavou. Nic zvláštního, jen kdybych já sama nestála u vypínače. Jsem si tak odporná, že se odchlipuju sama od sebe.

---