Otevřená vrátka

Od žáru a od stesku duši svou mám vypálenou, život mám jak grotesku a přání být tvojí ženou. Konečně se rozednívá a v duši mé svítá, když mě tvoje oči, úsměv a náruč tvá vítá. Překrýváš mě, jsem v tvém stínu, prstem hrozíš, varuješ, z lásky bílou kopretinu nakonec mi daruješ. Políbení na svých víčkách vnímám jako pavučinu, v milování při dvou svíčkách necítím už žádnou vinu. Přijdeš za mnou zas, dobře tě znám, v srdci vrytý tvůj monogram mám, čekám tě dál, no prostě zkrátka nechám ti otevřená vrátka.

---