Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ticho

31. 05. 2001

1377

Autor

rs232

Když touha je dušena něměním

ve slovech zakódovaná pohádka

o lásce a citu se chvěním

z hladu snad uvidím tři zlatá prasátka

Přehlušil vše šum ptačích křídel

zbyly jen záblesky obrazů

už ani nevěřím že jsem je viděl

vyhynuli ještěři do mrazu

Větře

můj kámoši

rozežeň mraky z mysli

ať mohu být šťastný a nezávislý.

A nemělo tam být Větře, můj bratře? Jestli nepletu, tak jsi vítr (znamení větru) stejně jako já. Co jsi jednou viděl nezměníš, naše znamení je jediné které dokáže být nezávislé na všem... až mne to někdy děsí.

Krel

06. 06. 2001

Dát tip

hezkéé,ale něco tomu chybí...

Hadrarka

02. 06. 2001

Dát tip

Při analýze objektivní kritiky, je těžké mi něco psát, neb zatížena subjektivním dojmem nemám ba právo na kritiku si hrát leč právo je pro mne vzdáleným pojmem a tak PÍPám TÍPek jak pár šlehlých slíPEK