Tomáš aneb moje první láska

Toho kluka jsem milovala celou svou bytostí. Celou svou duší i myslí. Byl první, do kterého se mé srdíčko bláznivě a bezhlavě zamilovalo. Nemá smysl mluvit v minulém čase. Tyhle pocity u mě přetrvávají pořád, i když to není tak dávno, co se se mnou rozešel. Někdy přemýšlím nad tím, co může 17letá holka vědět o lásce? Nic. Co když to, co k němu cítím, jsou jen sympatie? Nevím, ale jak jinak než láska byste pojmenovali to chvění kolem žaludku při setkání s ním? Jak je možné, že po jeho doteku vás zamrazí, i když je sebevětší vedro? A proč pod jeho pohledem tajete jako sníh pod prvním paprskem jarního sluníčka? Tohle sympatie asi nebudou. Petr, tak se jmenuje, byl pro mě první skoro ve všem, co jsme spolu dělali. Od něj jsem dostala svou první květinu. Rudou růži z lásky. On mi dal mou první valentýnku, ve které psal, že mu chybím. A nakonec on mi koupil kredit. To abysme si mohli SMSkovat. A to vše pro mě udělal ještě předtím, než jsme spolu začli chodit. Od té chvíle mi koupil ještě jeden kredit a posílal překrásně zamilované SMSky. Prožila jsem s ním mnoho štěstí a ještě víc zklamání. I když jsem to byla já, kdo občas udělal v našem vztahu chybu, vždycky se omlouval on. Kdybych ho měla popsat, dopadlo by to takhle.

Tenhle mladík, nedávno 15letý, se jmenuje Tomáš. Je vysoký a štíhlý.Stylem oblékání i chůzí vám může připadat jako "skejťák", ale tím on není.Účes nosí stejný, jako spousta jiných kluků v dnešní době. Na světlehnědých vlasech má odrůstající melír. Nejvíc ho dokáže naštvat, když mu nestojí afinka a když mu někdo šáhne na jeho věčně zgelované vlasy. V tu chvíli by snad i vraždil. Nejkrásnější jsou jeho oči. Modré jako jeden z nejkrásnějších slunečních dnů, kdy obloha je šmolkově modrounká. Nos nic moc a uši taky. Jinak, povahově je to náladový frajírek. Když má někoho rád, tak nadoraz, nedá to najevo před více než čtyřma očima.O samotě je ale přítulný, hodný a šíleně roztomilý.

Fakt, že se se mnou chce rozejít, jsem se nedozvěděla od něj, ale od kámošky. Úplně mě v tu chvíli zamrazilo. Nevěřila jsem tomu. Jak by mi to mohl udělat po tom všem, co jsem si kvůli němu vytrpěla s rodiči. Po všem, co jsem pro něj udělala. Jasně si vzpomínám na tu osudnou oslavu jeho 15tých narozenin.Jeli jsme tehdy do Hradiště. Já, Tomáš, Zuzka, Lukáš, Krista, Jakub a Ondra. Jenže když jsme dorazili na místo, hoši se na nás vykašlali a my jsme zůstaly samy tři jako sudičky.Zbytek vám dopíšu příště.