Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNezbývá, než doufat ...
12. 10. 2007
6
12
1251
Autor
Hesiona
„Já, Anna,
odevzdávám se tobě, Jene
a přijímám tě za manžela...“
Je to už řada let, co jsem ten slib rozechvělý
pod klenbou chrámu uslyšela
plynout ze svých vlastních úst...
Já vím, bylo to šílenství,
říct „Ano“ s vědomím,
že tohle láska není
jen proto,
že jsem tě neuměla odmítnout,
že jsem se příliš bála ublížení
tvé duši.
„Lituješ toho?“, zeptal ses mě občas
s obavou, skrytou v šedých očích.
„Ne,“ smávala jsem se chabě,
strachujíc se, že neuvěříš
mým slovům...
Ty jsi ten svůj slib nikdy
neporušil.
Já ve snech aspoň tisíckrát...
Stydím se za to,
vyhýbám se chrámům,
kde by mě nutili se zpovídat
ze své viny...
Jsme spolu dvacet let
a dobře se už známe,
zvládli jsme umění, jak vycházet si
vstříc...
I tvoje tělo mám už
celé krásně propátrané
a mám tě ráda... Tak co víc ...?
Snad LÁSKU...
I po té řadě dní se pořád ještě bojím,
že jednou někdo přijde, a já...
já to prostě neustojím.
Že naletím těm růžovoučkým brýlím,
co mi tak od začátku scházejí,
postavím vášeň nad věrnost –
a rozum ... ?
Rozum ...
Ten se někde
ze zoufalství zastřelí.
Nám nezbývá, než doufat...
... a modlit se.
odevzdávám se tobě, Jene
a přijímám tě za manžela...“
Je to už řada let, co jsem ten slib rozechvělý
pod klenbou chrámu uslyšela
plynout ze svých vlastních úst...
Já vím, bylo to šílenství,
říct „Ano“ s vědomím,
že tohle láska není
jen proto,
že jsem tě neuměla odmítnout,
že jsem se příliš bála ublížení
tvé duši.
„Lituješ toho?“, zeptal ses mě občas
s obavou, skrytou v šedých očích.
„Ne,“ smávala jsem se chabě,
strachujíc se, že neuvěříš
mým slovům...
Ty jsi ten svůj slib nikdy
neporušil.
Já ve snech aspoň tisíckrát...
Stydím se za to,
vyhýbám se chrámům,
kde by mě nutili se zpovídat
ze své viny...
Jsme spolu dvacet let
a dobře se už známe,
zvládli jsme umění, jak vycházet si
vstříc...
I tvoje tělo mám už
celé krásně propátrané
a mám tě ráda... Tak co víc ...?
Snad LÁSKU...
I po té řadě dní se pořád ještě bojím,
že jednou někdo přijde, a já...
já to prostě neustojím.
Že naletím těm růžovoučkým brýlím,
co mi tak od začátku scházejí,
postavím vášeň nad věrnost –
a rozum ... ?
Rozum ...
Ten se někde
ze zoufalství zastřelí.
Nám nezbývá, než doufat...
... a modlit se.
12 názorů
Děkuju... Já vím, že po čase to může na člověka dosednout, i když byl zpočátku bůhvíjak zamilovaný... Ale aspoň jednou to zažít... (a pak se zbytek života tlouct do hlavy :o)))
moc tě chápu ... a tu obavu, co ti sedí za krkem taky, ta je šílená! také z ní mívám občas strach a nechtěla bych s ní žít napořád ... :o/
mno, není to lehké, přeji hodně síly ...
Děkuji vám všem, za soustrast i dobré rady. Já vím, že to, co mám, je zřejmě to nejlepší, co mít můžu, jen ta obava ze sebe sama mi pořáde sedí někde za krkem ... Občas, když to zabolí, polituju se, napíšu básničku a ono to zas přejde. Hlavně se člověk nesmí moc nimrat ve svých pocitech. :o/
Hesí : Jo, to jsou situace : zaměňovat lásku s čímkoli ji podobným - soucitem, pochopením, vášní, touhou, vzplanutím, stavy v ovulaci, sběratelstvím, exhibicionizmem a dál a dál.... To, co tu píšeš je nejkrásnější z těch omylů a i když sám vím, jak člověk navzdory existující lásce touží po chvilkové aspoň vášni... radím : ne ! po nevěrách - i těch nejkrásnějších - zůstává pachuť popela na jazyku... a dlouho.
Marcela.K.
12. 10. 2007aleš-novák
12. 10. 2007
Ne, kdyby mi to dneska někdo vyprávěl, tak bych tomu nevěřila :o))) Člověk si v mládí hodně věcí neuvědomuje...
Noo, myslim, že samaritánský sklony maj lidi i dneska...
Jsem ráda, že ses neurazila. :-)
No jo... takhle to dopadá, když se někdo vdává moc mladej a nezkušenej. :o Dneska už by se to nestalo, počítám, nikomu :o)))
Ježiši.... k tomuhle nemůžu psát kritiku.. tohle rozhodnutí mi přijde až moc "šílený" a vůbec tohle celý.. Spíš bych se modlila, aby někdo přišel. Promiň, k tomuhle nemůžu nic říct. (kritizovat cizí rozhodnutí je blbost). I když podle mě je vina zůstávat s někým, koho bych nemilovala (protože takhle bysme nemohli bejt šťastnej ani jeden)- a vím, že to myslíš opačně.