Vzdělání

Čím vyšší a lepší vzdělaní, tím lepší práce a tudíž více peněz.

Tuto filozofii mi moje rodina neustále sugeruje. Jenže já s ní tak úplně nesouhlasím. Ano, logické to je, jenže realita je zase úplně jiná.

Jako příklad uvedu svoji maminku. Vystudovala vysokou školu s vyznamenáním, její nejhorší známka byla trojka a teď maluje. Ano, jistě, je to super práce. Nemusíte poslouchat připomínky šéfa, můžete světu předat svůj názor na některé věci, pracujete v teple domova a spousta dalších výhod. Jenže podle výše uvedené věty, by měla dělat právničku nebo doktorku a nebo prostě stejně vysoce postavenou práci a dobře, předobře placenou. A malovat to může každý (promiň mami) „blbec“ který má talent.

I ve světě je tomu tak. Za všechny uvedu mého nejoblíbenějšího spisovatele Williama Saroyana. Ten za celí svůj život navštěvoval jen a pouze základní školu. A kam to dotáhl? Měl několik bytu, spoustu ocenění, krásnou ženu, dvě děti, užíval si na dostizích (nemusel se nějak bát, protože měl dostatek peněž) a byl stejně jako moje maminka šťastny. Seneca Lucius Annaeus to řekl krásně „Non schoale sed vitae discimus“. „ Neučíme se pro školu, ale pro život.“

Nezaleží na tom, kdo kolik vydělává, jestli má auto Porsche nebo trabanta, jestli vystudoval vysokou školu s vyznamenáním, nebo střední s trojkami. Hlavní je to, jak se ten který člověk prosadí v životě. Ano, uváděl jsem lidi kteří mají talent (maminka umí malovat, Saroyan uměl psát) ale znám spoustu lidí, kteří nemají nějakou výbornou práci a přesto jsou to výborní lidi. Nejsou to takový ty namyšlený vysokoškoláci, kteří začnou vyvádět jak je něco jiného než je učili v škole. Z vlastní zkušenosti mohu napsat jeden příběh. Byl jsem na diskotéce a blbnul. Tam o nic jiného nejde. Prostě se vyřádit. Někdo se tam sice jde opít, ostatní sbalit holku (kluka, podle pohlaví) ale já tam chodím pro vyblbnutí. No a byl tam jeden totální příklad vysokoškoláckýho šprta. Mozek měl plný nesmyslných látek ze školy. Stál tam, v ruce Matonku (bez chuti ovšem, studenti nemají chutný život) a koukal po lidech. A já jsem se, ve víru tance, přimotal až k němu. Řekl jsem mu ať uhne a nebo ať se přidá. A víte co mi na to řekl? „Cožpak o to, já bych si také rád zatrsal, jenže tento druh tance nás na Vysoké ekonomické škole doktora Rybského neučili“. Už víte o čem mluvím? Podle mě nás prostě škola nepřipravuje na realistický život. Nutí nás učit se látky, které nikdy nevyužijeme. Například tolik diskutovaná matematika. Z celého světa, je to nejméně oblíbený předmět ve školách. A divme se proč. Kdo kdy potřeboval v praktickém životě, kolik je odmocnina z x na druhou. Kdy jste naposledy využívali funkce sinus, cosinus, tangens, kotangens? Odpověď bude, že málokdy. Dovolil bych se říci jen v období školy. A tak, se divme, že studenti mají k tomuto předmětu odpor, když je nepraktický pro jejich další žití. Kdyby se matematika (a nejen ona) „zlidověla“. Např. Tomáš si chce koupit značkovou čepici za 400kč. Jeho kapesné činí 50kč týdně. Tomáš, si chce tuto čepici pořídit v co nejkratším čase, protože jde na koncert. Denně musí platit 11kč za MHD. Jednou si zajde do restaurace (ve vyšších ročnících by šlo napsat na pivo) a tam utratí 20kč. Kdy našetří onych tížených 400kč? Buďte si jistí, že kdyby se ve škole učilo podobným stylem, tak se studenti těší na víc, než jen přestávky.