básníci, múzy a jiní šílenci

bohémská pro sašu :-)

Jak dlouho vlastně trvá láska básníků?

Dělají okolo ní tolik povyku

a pak přichází, odchází – jen tak ze zvyku.

 

Zůstanou po nich peřiny, provoněné touhou,

dopisy, které nikdy neodeslali,

desky, které jednou v noci dohrály a nikdo si toho nevšiml,

sny, které se prožily a tak zůstaly odloženy

na špinavé dlažbě…

 

Básníci odchází a nechávají otevřená okna,

u kterých ještě nedávno stáli s lahví vína v ruce

a šířili okolo sebe bohémskou pohodu,

smáli se lidem, spěchajícím do práce,

vždyť oni se teprve chystali jít spát.

 

Zapomenou na stole pár popsaných sešitů – snad aby se mohli vrátit,

papíry, které nesou tíhu strachu

a padají hlučně k zemi z třesoucích se rukou,

když si člověk uvědomí,

jak pomíjivý je život múzy básníka…

 

Múza okouzlí, zmate, zaměstná dychtivé srdce umělcovo,

měla by jen letmo provonět jinak pusté dny,

s lehkostí motýla schovat básníkovy oči do těch svých…

 

Múza není očekávaná, ale vymodlená…

Nic nežádá, nic ji nezlomí, protože dobře ví,

jak krutá je láska básníků,

že občas zraňují – jen tak ze zvyku.

 

Správná múza ví, že se nesmí zamilovat…

 

---