Teorie nastupování

Chtěl bych diskutovat na téma jak nastupujete a volíte si místa v autobuse? Předpokladem je každodenní dojíždění typem "narvaná Karosa".

Mnozí to známe, dlouhá fronta cestujících v chladném ránu a z mlžného oparu se konečně vynořuje kýžený autobus. Vyjma řidiče, úplně prázný. Rozeberme si jaké mohou být způsoby a pohnutky cestujících při výběru sedadel.


Základní typy nastupujících

1) Drsňák - vybírá si místa v uličce přestože chápe, že případný další soused se bude přes něj k okýnku dobývat. Drsňák využívá submisivity Měkoušů k tomu, aby měl celou dvousedačku pro sebe.

2) Měkouš - vybírá si místa u okna protože případný další soused se nebude muset přes něj nikam dobývat.

3) Zadák - preferuje zadní polovinu autobusu, nehodlá být vytlačen invalidou s legitimací, který přichází zásadně jako poslední (vždyť má přeci legitimaci.

4) Přeďák - je to typ cestujících "za jízdy je mi blbě" nebo "já budu stejně za chvíli vystupovat".

5) Kolař - Zvláštní odrůda cestujících, kteří mají rádi nepohodlí menšího prostoru u sedaček umístěných nad nápravou autobusu.

6) Zářidičák - totéž jako Kolař, ale vyhledává pouze sedačku přímo za řidičem, ze které není nikam vidět a která je nevhodná pro klaustrofobiky a cestující s dlouhýma nohama.

7) Superměkouš a Smolař - Zatímco superměkouš za jízdy stojí z vlastního rozhodnutí, Smolař protože nastoupil přesně po bodu zlomu dvě.

8) Tyčovka - známá řidiče, zásadně nastupuje jako předposlední a zavěsí se na tyč u řidiče a celou cestu ho rozptyluje beztématickými plky.


Technologie nastupování

Level 1
Zpočátku se, díky rovnoměrnému zastoupení všech typů, autobus zaplňuje rovnoměrně, každý cestující zabere jednu sedačku. Všechny výše zmíněné typy si vybírají místa dle svého gusta, netvoří se žádné dvojice.
Měkouši u okýnek tajně doufají, že dnes bude lidí málo a oni budou mít štěstí a nikdo si k nim nesedne. Jeden cestující na celé dvousedačce má přeci větší pohodlí a krásně se dá odložit i taška.
Drsňáci u uličky věří, že díky zarputilému výrazu zvyšují své šance, že si k nim nikdo nesedne a budou mít stejný komfort jako osamocení Měkouši.
Princip jedna osoba na dvousedačku porušují pouze ti, kdo si ve frontě vyhlédli krásné děvče či hocha a chtějí využít blízkého setkání sedícího druhu k navázání hovoru, pozvání na kávu, zmrzlinu pivo či rande. Jejich taktika je pouštět ve frontě právě tolik lidí, aby se na řadu dostali právě v bodu zlomu, kdy se výběr sedačky zdá spíše náhodný než cílený - moc okatý.

Level 2
Bod zlomu 1 nastává po zaplnění všech sedadel jednotlivci.
Následně nastupující jsou postaveni před nutnost použít další kriterium výběru místa. Kromě prostého určení pozice v autobuse jsou nuceni brát do úvahy vedle koho si sednou. Logicky se proces nastupování mírně zpomalí, protože cestující zpomalí průchod autobusem a dívá se lidem do tváří a selektuje ke komu by si sednul, ke komu určitě ne. Špatné známky dostávají především funící prostorově výraznější cestující, smrdící důchodci a ukrajinci, holky s brejlemi a bradavicemi a cestující s mnoha taškami. Dobré známky dostávají, jako už to bývá, lidé přitažliví. Ve finále trochu tratí Měkoušové, kteří si sice vyberou místo vedle krásné slečny, ale v posledním momentu v záchvatu paniky (tohle nemůžu zvládnout) osloví otázkou "Je zde volno?" pána přes uličku a sedají si k němu.
Technologii nastupování porušují Superměkouši, kteří zůstávají stát přestože je kam si sednout. Tím zvyšují napětí v autobuse (kdo by se chtěl prodírat) a znovu zpomalují proces nastupování.

Level 3
Bod zlomu 2 je charakterizován chvílí, kdy jsou již všechna místa k sezení zabrána a je nutno stát. Svých patnáct vteřin slávy si tu užije Smolař - první na koho nezbyla sedačka. Významnou roli zde opět sehrává rozložení Měkoušů a Drsňáků, protože Drsňák zásadně zůstává viset na tyči poblíž středních dveří (přeci se nenechám natlačit dozadu), přestože je zřejmé, že venku je ještě tolik cestujících, že k této situaci stejně dojde. Tou samou dobou nastupující Měkouši chápou, že venku je tolik lidí, že se bude stát i vzadu, ale submisivita jim nedovoluje se moc proklestit do hloubi davu skrz Drsňáky. Na počtu Drsňáků v této chvíli přímo úměrně závisí počet řidičových pobídek "postupte si do hloubi autobusu" neboť se jim iracionálně nechce a cestující nikdy nepostoupí o více než o půlmetru. Tento stav bývá v závěru nastupování vyřešen prostou snahou těch venku vlézti dovnitř, která vytvoří potřebný tlak. Zajímavostí je skutečnost, že pouhých pět cestijících venku dokáže vytvořit tlak potřebný k posunu až dvaceti cestujících uvnitř. K tomuto tlaku je imunní pouze Tyčovka, která si své místo u řidiče dokáže obhájit vždy.

Level 4
Pokud jsou venku stále ještě dva až tři cestující, řidič otevírá střední dveře a tito získávají poměrně volná místa u dveří s možností sednout si na schody, často bez nutnosti placení.


Poznámka k vystupování

Pokud to volnější situace v autobusu dovoluje, dere se Drsňák poměrně dlouho před příjezdem do cílové zastávky co nejblíže ke dveřím (budou rychle venku a nikdo mě nebude zdržovat). Měkouši v této chvíli překvapivě mnoho netratí, protože čas potřebný k výstupu všech sestujících bývá něco mezi čtyřicetipěti a šedesáti vteřinami.



A který typ jste vy?

---