Rýmy

Daktyl, trochej, jamb, stopy, rytmus, rým, atd. jsou jen pojmy, které popisují věci a jevy, k nimž v jazyce dochází. Podobně třeba v hudbě noty popisují tóny, melodie je pak "skladatelem rytmicky organizovaná sekvence jednotlivých tónů, navazujících na sebe tak, aby byla vyjádřena hudební myšlenka nebo její frakce" ;o) Jsou hudebníci (skladatelé i interpreti), kteří noty neznají a přesto umí. Vnitřně rozumějí zákonitostem hudby, ale už ne jejich vnějšímu zápisu. Tedy představa, že musím nutně něco pracně počítat je iluze. Ne-mu-sím. Když sem právě teď píšu, tak pokud nejsem hotentot, dyslektik nebo malý žáček na prvním stupni, neuvažuji o tom, kde se píše měkké i, a kde ypsilon, a nepřeříkávám si v dopomoc vyjmenovaná slova - ale prostě vím, jak ono slovo správně napsat. Vrátíme-li se od analogie zpět předvedenému rytmu a rýmu, ví to Jarmila nebo ne? Podle mne nikoliv. A to ne proto, že bych si (jak mi posouvá) myslel, že je nutně nenadaný primitiv - když to trochu přeženu, se znalostí Mamutíkových prstových počtů by si s integrálním počtem neporadil ani Albert Einstein. Talent je pouze předpoklad. Když se nerozvíjí, nekvete. Nejen Jarmila předem odmítá určité vzdělání, resp. poznání s námitkou, že poezie je v něčem jiném. To je jistě v mnohém pravda, v jiném však ne, velice bych jí i všem ostatním doporučoval projít si roční seznamy četby mladého Wolkera či Ortena, nehledě na to, co a do jaké hloubky se za jejich časů probíralo na školách, např. klasická metrika (latinská), ap. Dotkli jsme se však něčeho dalšího. Souhlasím, že odborná znalost ani dobrý cit pro jazyk sám dobré verše nazajistí. Ovšem rytmus a rým přece nejsou básníkovi cílem, nýbrž nástrojem, prostředkem. A teorie nám pomáhá poznat a popsat, jak věci jsou, ne, co se smí a co ne. Skutečný tvůrce nenalévá nasládlý obsah do cukrářských formiček po babičce, ale tesá jazyk do vlastních tvarů, narušuje zažité mechanismy a vytváří postupy nové, objevuje a dobývá území dosud neznámá. A to nejen v otázce rýmu a rytmu, to už je však jiná pohádka. Janina6 (Vážně se dá psát o něčem, co člověk cítí, a přitom se soustředit na trocheje a jamby? Nevyjde z toho pak na konci něco úplně jiného?): I bez soustředění na trocheje a jamby z toho vždy vyjde něco jiného, jazykový materiál klade určitý odpor a nelze tak docela dobře oddělit "obsah" a "formu". Kdybych byl jízlivý, mohl bych to popsat na deformacích Jarmilina textu, ovšem to by bylo na dlouho. Osobně se na to nemusím "soustřeďovat" víc než na cokoliv jiného. zzlatý: nemohu souhlasit, Jarmila očividně píše velmi špatně... každopádně je pravda, že jí kritika může pomoci. Také bych si dovolil oponovat, že bych se dopustil kritiky. Pouhý rozbor metra kritikou v pravém slova smyslu není. Tenhle text takové kritice nedorostl, nedozrál, kdybych se o ni pokoušel, donutil bych Jarmilu i sebe k pláči ;o) Jarmila: takže také víš, co si můžeš políbit, když se ti nelíbí mé připomínky, že? ;o)))) A teď vážně, srdce ti neupírám, jen - v kterémsi svém Zápisníku Šalda pravil: "nemůže zpívat po svém, kdo po svém neumí ani koktat". Jak ho tedy chceš nechat zpívat? Zřejmě tě to překvapí, ale když víš, co dělat, můžeš se k onomu rozbušenému zpěvu nadechnout daleko volněji, než když se potácíš a klopýtáš v dusnu a tmě. Mimochodem rytmus je spolu s rýmy ten nejmenší problém tvých textů.

Shrnuto: druhá strofa má proti první jiné metrické schéma - všechny verše jsou řady trochej, trochej, daktyl. To je navíc realizováno dost nejistě. Strofa má vložený navíc jeden verš, který se nerýmuje, pouze se svým koncem okolí zvukově lehce dotýká. Tolik k deklamované "pravidelnosti".

První strofa je na tom s pravidelností rytmu (i "pravidelností" rýmů) vcelku dobře Několik chci | napsat | rýmů, trochej, trochej, trochej, trochej prý se | dávno | nenosí, trochej, trochej, daktyl ve chvatu a | věčném | splínu trochej, trochej, trochej, trochej pohoršují | kohosi. trochej, trochej, daktyl "problém" nastává až ve strofě druhé, kde se sice autorka dušuje, ovšem v praxi koná trochu jinak Pravidelný | zrušit | rým, trochej, trochej, trochej, trochej(neukončený) jenž je | plný | rozkoše? trochej, trochej, daktyl potud dobré a teď to přijde. Měla by následovat rytmická řada trochej trochej trochej trochej(neukončený) a nebo trochej trochej daktyl, budeme-li s trochou dobré vůle pokládat sousloví "zrušit rým" za daktyl. Jak později uvidíme, budeme se muset přiklonit ke druhé variantě. I to je sice rytmická změna (a tedy nepravidelnost) - v rozporu s tlakem metra strofy předchozí i proti iktu nabíhajícímu na znělém, ryčném er slova rým zcela zřetelně, ale budiž. Co ovšem následuje ve skutečnosti? – bohužel, to neumím, Xxx X Xxx (X - přízvučná slabika, x - slabika nepřízvučná) metrum si přízvučné "to" žádá vnímat jako příklonku a tedy musíme byť za cenu ne zcela přirozené transakcentace (a tedy celkem nejistě) alespoň ono trochej, trochej, daktyl. A pojďme dále komu | se to | nelíbí, trochej, trochej, daktyl, potud v pořádku, ale co ten údajně pravidelný rým? Dvojice neumím - nelíbí, rým netvoří, pouze jednoslabičnou(!) asonanci, což sice jakýsi souzvuk je, ale úplně jiné povahy. ať jej | vhodí | do koše. trochej trochej daktyl v pořádku, tedy budeme-li pokládat částici ať za přízvučnou, což by určitě bylo na diskuzi, kdyby na tom záleželo.