Bovaryho deník - druhý list

6. září Sedl jsem si vedle Emy. Sestra jí z předního sedadla podala časopis. Po celou cestu si v něm listovala. Na jedné stránce jsem zahlédl podobně čistou tvář, jakou měla Ema. U hřbitova jsme zastavili. Nabídl jsem Emině matce, že vezmu velikou kytici, kterou odpoledne koupila. Od doby, co jsem se Emě vytratil z hlavy jsem u sebe pozoroval přemíru ochoty, kdykoliv jsem byl s jejími rodiči. Například jsem začal čistit hrob její babičky, když její matka zmínila, jak je zanesený. Když jsem si uvědomil své počínání, zpomalil jsem své pohyby. Po chvíli jsem se omluvil a vypravil se na druhou stranu hřbitova, kde měl ležet Wolker. Záměrně jsem se vyhnul pohledu do Emina obličeje. Wolker ležel asi 30 metrů napravo od záchodů. Jeho skromně řešený hrob byl ozdoben palmou a květinami z umělé hmoty. 10. září Ema mi v sobotu řekla, že bych mohl vypomoci na chalupě jejích prarodičů se sběrem jablek. Souhlasil jsem. Její otec měl na Emu přece jen stále veliký vliv. Po příjezdu na stavení jsem byl vyzván, abych do něj vstoupil a prohlédl si jej. Celá rodina dlouhodobě svorně mluvila o tom, v jak špatném je stavu, že se musí prodat. Řekl jsem, že si je prohlédnu později. Její otec mě požádal, abych vylezl na jabloň a setřásl jablka. Se zápalem jsem se vyšvihl nahoru a poskočil. Několik jablek mu spadlo na hlavu a ramena. Později jsme v kroužku zbavovali jablka stopek, její otec je šrotoval a cpal do beček. Pracoval jsem se zápalem a několikrát se pořezal. Při zpáteční cestě mě Ema na zadním sedadle uchopila za ruku. 12. září Katarzyna na mě zapomněla. Poslal jsem jí několik dopisů a odhodlával se jí navštívit, ale se zjištěním, že Biala Podlaska je vzdálená den cesty, jsem od svého záměru upustil. Myslím, že jsem ji příliš zasypal svou pozorností. Zmohla se jen na odpověď, že je katolička a mé bezvěrectví je překážkou pro vážnější vztah. Kontaktoval jsem faráře ve vedlejší vesnici s prosbou o křest. Řekl mi, že pokud hodlám následovat Krista, je nutné, abych byl rok katechumena. Nechápal jsme tyto obstrukce. Ježíše jsem pochopil v devatenácti. Lékařka mi pak na 6 týdnů nasadila anxiolytika. 17. září Měl jsem třetí noc službu. Snažil jsem se Emě nevolat. Chtěl jsem, aby mi zavolala ona. V náhlé večerní kompulzi jsem však nevydržel. Její hluboký hlas mi sdělil, že popíjí s mým bratrem na balkóně víno, že zavolá později. Nezavolala. V noci přivezli dvě těla. To první si nepamatuji. To druhé byla obézní žena. Dohodli jsme se, že ji nebudeme vážit. Její váhu odhadli na 120 kilo. Napsal jsem na nohu 123. Když jsem usínal, myslel jsem na její břicho plné žlutého tuku. 18. září Celý den jsem pospával. Když se Ema vrátila z práce, ležel jsem na gauči. Zapnula si v pokoji počítač. Zavolala na mě jménem. Chvíli jsem překonával odpor, pak jsem vstal a šel za ní. Řekla, že už nic nepotřebuje. Chvíli jsem překonával chuť udeřit jí pěstí do hlavy. Pak jsem se přemohl a vyrazil do hospody. Alkohol byl dobrý prostředek jak zředit můj úpadek na přijatelnou úroveň.

---