Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seN á ř e k
01. 06. 2001
4
0
2557
Autor
Floridor
N Á Ř E K
Že léte jež jsou nejdražší
Co nejvíc vrostou do paměti
Kdy síla touhy vynáší
Nás do vášně až očisvítí
Jsou pryč a příliš popela je
Že žil jsem jenom napolovic
Chtivý jednou dosíct ráje
Odtržen od světských pranic
To oželím a zatnu zuby
Když někdo vedle zavzpomíná
A pochybnost že jen se chlubí
Že jeho cesta byla jiná
Pomůže mi nabrat dech
A výčitkám se odřou hroty
Zas zdrhnu splínům na křídlech
Jež vyrostla mi ze samoty
Ale až láska se mi vrátí
V podobě dívky svlečené
Zdali se vřelost nevytratí
Až budu jí bloudit po těle
(1968)
pěkné, i když tolik jiné, než ty novější. verše "Ale až láska se mi vrátí V podobě dívky svlečené" mají svoje poetično a kouzlo představy :-)
Miroslawek
01. 06. 2001
Proč by se vřelost vytratila, když přijde láska?
tahle báseň mě tak oslovila!