volání dětí

prožili jsme to všichni, nebo ne?

neznáme skoro nic

jenom tvar svýho dvora

s pohledem do ulic

hrajem si na doktora

 

u lesa, na poli

dětství nám utíká

pak přijdem do školy

čeština, matika

 

ač nerad, učíš se

svý první sprostý slova

a za výraz lásky vší

je pusa povidlová

 

už lžeme rodičům

děláme cavyky

řešíme co bude

až budem veliký

 

pomalu stárneme

jak ten čas letí

jen náš hlas stále je

voláním dětí

 

problémy ve škole

čundry a tábory

nechte nás, chceme jet

na vodu, na hory

 

děvčata šuškají

snad první podprsenky

použitá líčidla

dárečky od sestřenky

 

blonďatá holčička

co bydlí přes ulici

najednou líčí se

rodiče na mrtvici

 

pár starších kolegů

ujme se těchhle žáků

hodně nás naučí

ve světlech táboráků

 

maj všeho dostatek

stačí říct jednu větu

a kouříš za stromem

svou první cigaretu

 

čímpak dál stárneme

snad prvním hltem vodky

jsme děti opilý

však zatím celkem krotký

 

podivný sblížení

bláznění od radosti

že máme za sebou

milostný zkušenosti

 

měníme nevinnost

za dredy, copánky

za pitky do rána

hulení marjánky

 

chceme víc svobody

rodičům za ni dáme

lhaní a podvody

hřešíme, zapíráme

 

střídaj se nálady

jednou svým štěstím žijem

potom div v zápětí

strachem se nepoblijem

 

rozchody, pohromy

proč zas já chytím každou??

kdekdo z nás někdy chtěl

skončit to sebevraždou

 

opustíš přátele

vybíráš střední školu

svý dětství zabalíš

do kusu staniolu

 

svoboda na dosah

a noci probrečený

brzo z nás vyrostou

dospělí muži, ženy

 

nucený brigády

sny o vlastním bytě

a než se nadějem

kráčíme k maturitě

 

se světem perem se

sto dvacet proti jedný

dospělý po nás chtěj

ať už jsme zodpovědný

 

nechte nám iluze

marjánu med i líh

předtím než nasáknem

cynismem dospělých!

---