Úniky vepsané do tmy

cosi z domykání stínů a otoky světla...

dosud uhlídané písně

Armand: *

...v plnosti tvé síly a krásy :)

to jsi ty

jéjé, Printí, to je nádherné! Myslím, jak tak poslouchám, tento kousek nádherně vystihuje atmosféru básně, vskutku! děkujíííí :-) **** Baziliška, Jiří - též vřelé díky

někdy je dobré pokleknout...text je dobře napsaný..t

Co dodat... Pěkný večer tobě i Markétě a díky za diskuzi:)

avi

Fouckault, neměl jsem na mysli u poslední sloky, že by se vymykla lyričností, ale obsahem,jde o resumé, a reagoval jsem ak na tvůj názor, že všechny části jsou tématicky stejné. Baziliško, myslím, že jde zde v diskusi o vnímání stáří o nedorozumění. Uvedu to na příkladě: Když mi umíral tatínek, a věděl, jak na tom je, tak ještě pět dnů před odchodem vyprávěl do telefonu veselé erotické básničky, zatímco my okolo něj jsme se báli. A v tom je pozice Markétky. Jinak by to bylo na dlouhou diskusi, a mimochodem napsla jsi přesně, ... nejde o rezignaci, ale o smíření. Ale před tím smířením je také strach.

zažila jsem i jiné než dny síly, proto se stáří tolik nebojím...a rozhodně nemám na mysli žádné pubertální záchvaty smutku... myslím, že v sobě nechovám žádné růžové iluze, chiméry...leda iluze o lidech obecně, ale ty si nechávám z taktických důvodů:) utrpení je v životě strašně důležité pro to, aby člověk dospěl, uvědomil si to podstatné, docenil to, co má, získal nadhled a pokoru... "staří říkali, že vše je marné" ale to není rezignace, to je smíření:) myslím, že svojí konkrétní existenci přisuzujeme příliš velkou důležitost:)

Baziliška: díky za upozornění. byl to překlep. Rozumím ti, ale bude to tak skutečně? Komu se to podaří? Není to pouhá chiméra, naivní představa, naděje, která drží při životě jen ve dnech síly? A o tom je ta báseň. O rozpadlých chimérách, které nebyly nic víc, než hlesem spánku na růžových poduškách iluze... A nejen o tom, hlavně o onom dokončení, o kterém píšeš. O setkání se světem a se sebou samým, což vnímám jako to skutečné dokončení v podstatném slova smyslu. A lkaní? Lkaní zde není bezvýchodný nářek žalostného. Je hlubokým pohnutím člověka, který přistoupil a hledí sám sobě do očí. Díky za upřímnou reakci.

a2a2a.. ano dá se tam nalézt takováto interpretace do podoby jakéhosi příběhu, ale.. (..) text takto poeticky obrazně stavěný si vždy najde "nějaký příběh" s tím že by se podlední sloka nějak vymykala svou lyričností nesouhlasím.. příjde mi v tomto ohledu srovnatelná s ostatními. Navíc mi nesedí čistě intuitivně stavba právě té poslední věty která mi přijde postavená více na zvukový efket než na logiku promluvy a její jazykovou a stavbovětnou přirozenost -- toliko k tvé reakci. ale nechtěl bych působit jako škarohlíd a kritik za každou cenu . toto dílo je zde vysoký nadprůměr.

Fouckault, když už nám tato báseň poskytuje pole pro diskusi, ve které hraje prim slušnost, tak si dovolím nesouhlasit tak trochu s tvou kritikou, a sice v té části, kdy píšeš, cituji: ... když mi na jednu stranu přijde monotónní ve svém členění, jako by tam chyběl nějaký posun a gradace jakoby všechny sloky hrály ve stejném tónu stejný obsah.. jsou to skvěle naladěné housle .. tak maličko mi to přijde jako akademické cvičení na daný "motiv" jakoby struktura básně byla několik uzavřených kruhů, opakující stále tentýž úder na hladinu,... Řekl bych, že báseň má posun, první dvě sloky konstatují jakýsi faktický stav, přičemž verš ...s jalovou holí, v chůzi cosi z domykání stínů... na holé zdi otoky světla zapomnětlivy proměn ... už se z prostého konstatování vymyká a navozuje bezvýchodnou perspektivu a graduje právě ve třetí sloce, nazval bych ji bilanční. Poslední sloka se znovu vymyká dvěma předchozím částem a slouží jako výrazem lyricky zklidňující resumé. Obecně se totiž domnívám, že v textech, jejichž motiv je silně postaven hned v úvodu, je otázkou, zda by jim zřetelná gradace prospěla, či je-li vůbec možná. Ale to je jen otázka, kterou si kladu v souvislosti s touto básní, aniž bych předjímal jakoukoliv odpověď. Bazilišce děkuji za další reakci a stejně jako ji i mne těší, že si máme a chceme tady něco říct, Markétkou počínaje a mnou konče.

Láďo, souhlasím s kritikou, je opět velmi podnětná, budu na tyto momenty při dalším pokusu myslet. díky

avi

to Markéta: máš tam překlep, cítLils, není mi jasné, jestli cítí tlení, ptala jsem se jestli je to slovní hříčka...zjevně není nemám potřebu něco někam vrhat:) doufám, že mě umírání zastihne moudřejší než jsem teď, smířenou se smrtí... nemyslím, že stáří budou "zlé dny, o kterých řekneš: nemám v nich zalíbení"...naopak, doufám, že ve stáří konečně dokončím to, na čem stále pracuju, že sestavím všechny střípky do konečného tvaru... smířit se se stářím, s chorobami, se smrtí, se svým životem je úkol pro každého člověka...pokud to nedokáže, ať tedy lká... ------ to a2a2a: ano, neztotožňoval - já taky ne, jen jsem to zařadila za sebe, snad si i tak rozumíme...souhlasím, prostředky je třeba volit účelně - jak slang, tak archaický jazyk ta část "starý, zesláblý, jalový, rustikální...jak překvapivé!" se vztahuje k autorčině pojetí stáří jak je vyjadřuje v básni, neznamená, že je báseň, stará, zesláblá a jalová:) (ve městech nežijí staří lidé? musí v básních o stáří být cítit hlína venkova?...může a nemusí, ale asi už od dob "babičky" je představa starého člověka spojena s venkovem - proto rustikální - nicméně to je jen poznámka na okraj, rozhodně ne kritika obsahu) líbí se mi tahle pasáž: ...chřad vína zvětralého odpočinku na rovinách čela... v těch ostatních je vždy něco rušivého...ještě snad ta s tou jalovou holí a stíny...ale to je na celou báseň málo... též děkuji za kultivovanou reakci, tak neobvyklou na písmáku - vám oběma:)

není co dodat, jazykově a výrazově konzistentní a vyvážené bez přehnaných efektů, i když mi na jednu stranu přijde monotónní ve svém členění, jako by tam chyběl nějaký posun a gradace jakoby všechny sloky hrály ve stejném tónu stejný obsah.. jsou to skvěle naladěné housle .. tak maličko mi to přijde jako akademické cvičení na daný "motiv" jakoby struktura básně byla několik uzavřených kruhů, opakující stále tentýž úder na hladinu, chybí mi tam provokace, jiskra kdy text zapálí nějaké tajemství jež by mohlo rozsvěcovat jiné významy nebo výrazně znejisťovalo, jiný akord, větší hierarchizace textu .. (...) toliko mé čtenářské očekávání :-)*

ještě dodávám: lépe - v co TY doufáš, až "nastanou zlé dny, o kterých řekneš: nemám v nich zalíbení", než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.... a zavřou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně" (Kazatel, 12)

Jinak, čistě z osobního a upřímného zájmu se ptám (bez ohledu na diskuzi a výše zmíněnou báseň)-jakou jinou nosnou a "neotřepanou a nejalovou" myšlenku bys vrhla v ony ty dny, kdy už člověk je téměř na konci, s rukama prázdnýma a těžkýma? Jaké poselství bys takovému člověku předala, v co bys jej podnítila? Děkuji za odpověď a také děkuji a2a2a za podnětné reakce. m.

Baziliška: nerozumím této větě, na co konkrétně naráží? prosím, osvětli mi ji: "...ta kurzíva bije do očí, zbytečně vypíchnutá slova, bez hlubšího významu "cítils" má hádám hlubší smysl;)...etc" Nejsem si vědoma, že bych vypíchla kurzívou toto slovo... jinak samozřejmě děkuji za obsáhlý výklad,, přestože nebyl směřován přímo ke mně.

Úniky? vepsaly se do tmy? jenom tam *

Baziliško, díky za reakci, Markétka je jistě vnímavá a vezme si, co je zapotřebí. I když respektuji tvé vnímání, přece jen si nemyslím, že právě obsah básně, tedy i pojetí, pohled, je zesláblý, jalový, atd. Zdá se mi, že autorka neusilovala o obecně platný pohled, spíše jde o osobní zaměření básně, ale s platnými přesahy. A např. verše s jalovou holí, v chůzi cosi z domykání stínů... ------------- díval ses zrcadly oné němohry, pak klekl sis a lkal -------------- rozhodně stojí za pozornost. Myslím, že jsem neztotožnoval slang a prostotu, také nemám nic proti slangu, je-li dobře využit a nezachází-li se s ním jen jako s módní barvou. A ještě jednou díky za odezvu, která mně zdravě provokuje.

a2a2a: tvého názoru si vážím, ale nesouhlasím:) obřadnost mi nevadí ze zásady, ale ne každá báseň její tíhu unese prostota a slang není totéž, souhlasím, že obecný jazyk někdy v básních bují až přespříliš, ale tohle mi prostě připadá jako formální snaha o hóch poezii...oč lepší je Reynek a přece používá obřadný, archaický jazyk ta kurzíva bije do očí, zbytečně vypíchnutá slova, bez hlubšího významu "cítlils" má hádám hlubší smysl;) tenhle pohled na stáří je tak zoufale otřepaný a neinvenční...starý, zesláblý, jalový, rustikální...jak překvapivé! je to nedotažené, ukecané...školometské

Markétko, to já si nechám od tebe i jiných kecat víc, ale jedno slovíčko,to je jen nepatrná úlitba.

Zuzulinko, děkuji! ...za chvíli už oblíknem zástěry a začne to... možná pracnama a bude to končit sladkými perníčky s citronovou polevou, co jsem na ně chodila jako malá holka babičkce do spíže :-)

Milý Jiří, nechám si tuto právě slabou a mekkou chvíli "kecat" do básně :-) a upravím onen veršík, neb ti chtě nechtě musím přiznat pravdu. upravuji, díííík! M*

vím, že pohled k sobě samému, je jak vyloupnutý ořech...sladký plod v tvrdé slupce, přes vrstvy dobýváš se k jádru...k prostotě požitku, příjmout sebe, byť netušíš, zdali jsi pln červů a nebo po Tvou slupkou je přeci jenom něco, jež z ukrutné dálky voní po vánočním cukroví* krásná věc

Jak tomu dobře rozumím...

já ti neupírám city...vyjadřuju se k básni, ne k tobě

fouraix: snad bude mít Lyryk radost :-)

v chůzi cosi z domykání stínů:) chtěl jsem napsat že je to podivná profesorská sucháreň mixlá s lyrykem v sukních, ale v podstatě už tu něco podobnýho zaznělo, taxem nic neřek:)

baziliška: to já píšu jedině "na efekt"! ... víš, žádný hlubší prožitek, žádná širší měřítka citu, hlavně mnoho - jak píšeš "pseudointelektuálních" slůvek, škraloup (pseudo)děje a je to! hůůůůůůů - a pluješ jako korveta :-)))

Nějak mne odradil vítr »přibitý hlístěmi«, s tím si opravdu nevím rady.... připadá mi to trochu konstruktivistické - viz Baziliška

na efekt akademické, pseudointelektuální, neživotné ...až by jeden zalkal

líbí se mi "puklý plod hrušně" :-)

to já v ně doufám :-)... dík, ráda tě zde vidím

Skvělá věc. I když je zvláštní si stáří představit tak mladistvě zanícené.