[v labyrintu]

lidé vcházejí do labyrintu, ale nikdo nevychází

"pusťte psy!"

a psi běží a ztrácí se v ulicích

...

kupujeme si roční předplatné do labyrintu

vnášíme mezi tisové keře stůl

budeme tam teď asi bydlet

chodíme chodbami a vytáčíme stůl v zatáčkách

tudy, tudy nebo tudy?

cesta je dlouhá čárka, máme však oči nízko nad zemí a nevidíme za zatáčky

tudy, tudy nebo kudy?

steleme si pod postelí, prší

usínáme a dýcháme tisový jed

probouzíme se s bobulemi na víčkách

kam to vlastně jdeme?

tudy, tudy nebo tudy?

a proč tu jsme

a já už chci jít domů

ale tady je teď naše doma, a potkáváme mladý pár

velmi pospíchá

„dobrý den“ ale tady se nezdraví, nemůžeš je zdravit jen proto, že máme společný cíl,

krom toho, vidíš, jdou na opačnou stranu

míjíme se

„nezeptáme se na cestu?“

jsme na cestě, nevidíš?

u keře je lavička

sedáme si

před sebou stůl

povečeříme?

vyndáváme z šuplíku příbory

zapomněli jsme na sklenice

„půjdeme dál, co když je východ už za rohem?“

a za dalším a dalším a nebo dalším?

a leháme si k sobě

na stůl padá sníh

dýcháme tisový jed zhluboka

zdá se nám společný sen o tom,

jestli stihneme najít východ, než umřeme na jedy

prostředí je tu nečisté

a lidé nevrlí

(ti dva, co jsme je zatím jediné potkali)

a jak se dostaneme ven?

musíme vzpomínat,

přijít na smysl toho všeho

labyrint je jako velké město

plné ulic a lidí, kteří chodí sotva metr od tebe, a ty je nevidíš

je to ono?

víš co, asi tady umřeme

jak se člověk vyznává ve městě?

podle mapy

máme mapu?

podívej se na vstupenku

na vstupence je mapa labyrintu

dostaneme se ven?

nedostaneme, nevíme, kde jsme

a proč jsme sem vůbec chodili

je to hra,

takový život, ale jenom jako

pro zábavu