Panenství

Kráčeli metropolí
se vznešeností
svých citů

domy jim tančily
v očích

srdce
poskakovala
jako barevný míč

poprvé se
dotknul jejích úst
nevěděla
co s tím si počít
v tom mraveništi
lidského hemžení

nedbal

říkal
samé
samozřejmosti

den se již trochu krátil

tam v uličce
ve stínu srdcí
při tichém proslovu
znějících
vteřin
tajemným škrtem
na tabuli černé
sněženkou křídy
odešlo
panenské mládí

* * *