Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Někde u Slavkova

Výběr: Jinovata, Zbora

21. 10. 2007

2784

Autor

kapitan

Svítání je dost otřepané téma,ale snažil jsem se cosi zachytit....

Svítá...

Ráno dopité až do dna

tančí mezi poli.

Země vystřikuje prach.

Jdu sám,

sám sebe

v sobě nesu...

a neschopnost

rozpoznat krásu

tohoto rána

je k smutku bolestná.

19 názorů

Anne S.

07. 01. 2008

Dát tip

rano dava za ukol probolet se ke krase

Vědomí rozpoznat je poněkud nefunkční vazba, nicméně se to dá překlenout onou obraznou melancholií, kterou jsi okolo vybudoval. Narozdíl od a2a2a mi nepřijde závěr patetický - v pejorativním slova smyslu. Patos tam je zahalen do pro mne velmi zajímavého vztahu boestnosti a smutku. Je to tak prosté spojení, dolazené do souznění právě tím jemným posunem od bolesti k bolestnosti - autor si je vědom atmosféry, kterou v básni vytvořil a citlivě ji dotváří jazykem. Je to na výběr.

neznamaxy

23. 11. 2007

Dát tip

* učím se tě poznávat

kapitan

22. 11. 2007

Dát tip

Děkuji za kritiku...cením si Tvého názoru

a2a2a

22. 11. 2007

Dát tip

zastavím se ještě u této básně, nevím, jak dlouho píšeš, ale podle udávaného věku lze se jistě časem od tebe ještě lecčehos pěkného nadít. Tato báseň se mi líbí i formálně, snad až na poslední verš, který vyznívá docela pateticky. Na druhou stranu nejen v této básni prokazuješ cit pro nevtíravou dyamiku básně, jen jako by jsi se otřel o pár reálií, aby jsi pointu hned nevyštěkl. Osobně mám rád autory, kteří v několika verších řeknou hodně, nemají potřebu promalovávat, svědčí to o tom, že dobře ví, proč co píši. Snad v každé své básničce mášnějaký hezký verš a také trochu uklouzneš na nějaké omšelosti, zpravidla v závěrech.