Rozbouřený moře

Stojím sám na pláži jen tak nijak koukám

sleduju moře  bez smyslu si broukám

předemnou se vlny o skaliska tříští vítr v mí hlavě mi připomíná vití

vití vlků co na potravu čekají sledují ji a jsou za ní potají

a já jen stojím přemýšlím naproti ostrovu

vítr mi fouká do vlasů - odhání mou osobu

-

Mám velkou chuť skočit do vln a tříštit se o skaliska s nimi

jen se lehce unášet s myšlenkami mými

koukám se jen dál na ten ostrov předemnou

mám strašlivou chuť křičet k nebi nade mnou ani nevím proč

nitro mi říká jenom dál skoč

-

Stojím tam sám spousta lidí zamnou

 ruce mají rozpažený chtějí asi vzlítnout

chtěl bych taky vzlítnout a bejt chvíli sám jenom tak se proletět

ani nevím kam

chtěl bych letět asi někam daleko

cejtit se v pohodě bejt jenom tak na lehko

-

Zase jedna z myšlenek co mě u vln provází

 moje lehká naivita mi mým životem prochází

připadám si sám ale kolem mne je spousta lidí

větší spousta myšlenek mi mou hlavou proudí

slana voda mě chce probrat dál na mě líta

a v mí hlavě lehce svítá

-

Stojím v bouři moře jenom já a mí myšlenky

stojím v bouři moře jenom já a moje sny

sem zase sám alespoň pro tyhle dny!