Barový blues pro nás, osamělý duše

Mám rád tyhle večery

s bluesovou kytarou

v potemnělým baru

plným opuštěnejch duší

co nemusej ani mluvit

o svejch ztracenejch láskách

tady to totiž všichni znaj

jsem tady doma

mezi svejma

a je mi do breku

hraju jim tady

ty hluboký smutný tóny

a vyprávím o ní

mně to nepomůže

a oni už to znaj

tak si hraj

hraj

támhle, ten chlápek z Telegraph Road

co ten mi může říct?

oba už známe život

z tý opravdový strany

a čekáme až nám

ztvrdnou srdce

abysme to nějak přežili

tady v tom světě

plným dní

který mohly bejt krásný

nemít tě, asi už navždycky

ve všech svejch myšlenkách

lásko moje

každej večer usínám

s tvojí vůní

a líbám to

co mi po tobě ještě zbylo

jenže…

ty už mi nepoložíš hlavu na rameno

a neposlechneš si mý blues

který je pořád

a zase znova

jenom pro tebe

zbyde mi zas jenom

to mý neklidný spaní

plný snů, ve kterejch se

budeš na mě usmívat…

Mám rád ty večery

tady s váma

v potemnělým baru

s tichým blues

pro moje hořký ztráty

kterýmu jinde

nikdo nerozumí…