Vzdát se něčemu a nechat to prosvištět skrz sebe- třeba kopyta...

26.10.2007. 3:34 Všem, všem, mně a Tobě a C. a jí a jemu a jemu a jim.

On říká "Aloha" jako poslední slovo... Vim to, protože ho pořád čtu.. Jen už nevim, co jsi říkal Ty..., a přece mi to přišlo tak podobný, když nám napsal báseň a smáli jsme se a brečeli..
A už jsem na to přišla... pár vteřin mi to trvalo, cos mi řek naposled, když ses se mnou loučil. Buď hodná a poslouchej maminku a pouštěj v tramvaji starší lidi sednout. Pwy (už ani napsat to, ksakru, neumim.. musim se podívat do archivu pošty...) PwY to, myslim, bylo.... Jo!!! Piece with you...

***

Sedět takhle v autobuse za klukem s krásnejma, hustejma, medovejma vlasama skoro po ramena, v zelený bundě s kapucí a zrcátkem, a když pohne hlavou a objeví se jeho krk, mít takovou chuť pohladit ho po něm.. a ty jeho krásný  vlasy.. Jenže to se prostě NEDĚLÁ v autobuse- a už vůbec nikde CIZÍM lidem. Stačí, že ho stopuju do metra, sedim přes uličku proti němu a přitom tak daleko...    I kdyby mu nečouhaly z uší ty bílý drátky (asi poslouchá hudbu), stejně bych se neodvážila sednout si vedle něj.. a už vůbec ne pohladit ho, anebo aspoň oslovit...
Mý kradmý pohledy a oranžová tygří bunda- cítím se tam trochu divně. Asi dobře, že nemůžu najít brejle, když se bojim vidět. Všude kolem jsou rozmazaný lidi v mlze, jenom on neni. Hm, docela hezkej... A každou chvíli vystoupí a já už ho asi v životě nepotkám, napadá mě.. Nesnášim tyhlety velký města!! Nikdo s nikym nemluví.., lidi choděj kolem sebe, jako by se neviděli... líp nevidět, líp opravdu nevidět..
Šustí pytlíkem pořád a nějakej pán si vedle něj sednul. Toseví, tomu je to fuk, ten nemyslí na hlazení...
Až vystoupí, asi za nim nepůjdu, nemělo by to cenu a stejně pospíchám za kamarádkou..
Sakra, už si narovnává kalhoty, zvedá se- "I.P.Pavlova" a odchází. Dělá se mi blbě z toho všeho- aspoň jednou sebrat odvahu!!

***

Knihu otvírám na Zkaženosti.... No jo, chlapi...... Bez nich to nejde.... Hm, včera mi říkal kamarád, že nejsou smyslem života- úplně sám... (už mě asi zná). Anebo jsou- jak prý chci.  Jo, nejsou, když tu nějakej právě je delší dobu, tak se najde tolik jinech věcí....., ale když právě schází....- co schází je to jediný, na co myslim a pak už nepotřebuju nic jinýho mimo toho, co nemám a co vlastně takhle asi ani nejde mít... No, bezva....

Poznávat a přijímat svý stíny a vytáhnout si další kartu. Míchám, míchám...., Nevim, bojim se.. Nemůžu si vybrat. Je to důležitý..., anebo neni? Karty nekoušou.... Už zase rozcestí- jak to v lese- a kterou cestou se dát..... (stejně vim, že sejmu tu vrchní)
4 meče- integrita... Jo, jo, zaměření se na něco jinýho.... ale to vim přece, to všechno vim- vždyť přesně o tomhle jsem přemýšlela včera...
Všechno je jasný a zapadá do sebe- jako vždycky.

Ale stejně, co kdyby.. Prosim, prosim, o tu velkou knihu s obsáhlým výkladem, hned  to bude.. žádný dlouhý přemejšlení... Možná se vyřeší to, co se stalo před sedmi dny, týdny, či měsíci... Před sedmi měsíci .. "Žij blaze, buď hodná,  poslouchej maminku a pouštěj starší lidi v tramvaji sednout.".
A včera ta hudba z CD (Jaroslav Nohavica- Mikymauzoleum), co jsem zapomněla, že jsem poslouchala tehdy, když mi pak bylo tak strašně pěkně a pak z toho hodně smutno, a pak mi psal a tam mě držel a objímal mě a že mě nepustí, když jsem se třásla, že jsem se asi zamilovala a že mám strach a bolí mě to uvnitř a otvírá se černá propast- že ji vidím.. A je mi zima, ale on že prý si nevezmu žádnou mikinu, protože mě drží a nepustí a mám jít na tu procházku hned a přestat na to myslet, tak jsem šla a kolem polikliniky až, a zapadalo slunce a mně bylo hezky a nechala jsem i ujet autobus kvůli tomu, poslouchala tam milostnou poezii prokletejch básníků a zhudebněnou a on v ní byl, a pak ho to hodně potěšilo, když jsem mu to napsala v noci v 1 hodinu 20 minut asi.
A včera pak ještě jednu písničku, aby zas odešly ty slzy, tu o rozchodu, že se musí přijmout- Konečnou od Hromosvodu (na koncertě jsem teď skoro nemohla chodit, když jsem ji slyšela a zpívala, jak se mi klepaly nohy a třásly se... ale tý energie spousta a vzteku- i když nekonkrétního- u týhle písničky mám vždycky nekonkrétní..), tak jsem si ji pustila a mlátila jsem do polštářů, jak to šlo. Bylo mi potom blbě docela, úplně unavená a zmožená a vyčerpaná jsem byla.
Pak mě nějak daly do kupy pohodovější písně z toho jejich CD.

***


No, a cesta zpátky zas metrem a sedět proti jednomu mladíkovi zase a co se ho zeptat, jestli se mračí, anebo jestli se takhle tváří normálně?? (ale radši ne- třeba chce bejt sám. Taky bych nerada, když bych si jen tak přemejšlela v MHD, kdyby mě přitom kdekdo otravoval..)
Ale měl aspoň dlouhý vlasy...


Na zastáve mží a je krásná tmavěoranžová tma, jen když otevřu oči, tak to příjemný zmizí a všude okolo někdo okouní a dělá, že tam neni.


Usmívám se pro sebe v autobuse..- beztvarý lidi v černym naproti, co se na mě tak koukáte???




Je to krásný u nás- takhle večer- stromy a baráky.. bez lidí.


____________________________________________________________________________________________________________________________




Zkaženost- http://www.relaxia.cz/tarot_vyklad_ma_cups.htm

---