Podzimní soumrak

Je pozdní podzim, padá sníh,

mlha se plazí po kopcích,

zapadlo slunce. Zem slzy roní.

A právě po ní, po pláních, uhání stádo koní.

Zapadlo slunce, však ještě zříš

uprostřed vřesoviště kříž.

A černé koně. Boha Zemi,

jenž s kopci všemi zmlkl již, rozsápán harpyjemi.

A černé koně, ještě dál

kdys oheň velkých Keltů plál,

létaly jiskry. Zhasl však.

Tam tušíš mrak a čert to spral, nad mohylami dravý pták.

Létaly jiskry, velký ryk

a dravý pták a lkavý vzlyk,

je pozdní podzim. Je tu noc.

Jen černá moc a ... Už jen zvyk - volání Země o pomoc...