Myšlenky na procházce občas děsně zdrhaj

Nevim, kam dát svý myšlenky.

Hej, poslouchejte mě někdo! Asi nebudu úplně blbá, když mi hrozí přetlak něčeho... citů.

Hej, kde jste kdo, hlas volajícího na poušti. Asociace. Topení praská. Píšu si ze samoty. Píšu, protože není ke komu mluvit. Píšu, protože je mi smutno.

Hergotsakra! Jak je to všechno obyčejnský. Já- obyčejnej vyblejvací... něco...- extrovert.

Nic zajímavýho- nic zajímavýho pro nikoho- pro vás.

Nebudu spát, nebudu žít ani mít sex- jen psát, psát... ani nic.

Velký oči má můj plyšovej pes... a stažený rty. Tohleto nestojí za nic. A žaludek. Topení praská a já bych taky topila... a možná, že jo, topim..., parní kotel, černej, syčení, pára bílá, asi brzo prasknu...

Bez sexu, bez všeho.

Jenom kytky- a uschlý

jako všechno tady, nebo ne.

Saturnin modrej na stole a zvuk motoru- takhle pozdě.. hlavu do klína..- pod volant.

A netlačil by do hlavy?

Nevim, o čem to zas přemejšlim, neumim si to představit.

Krafu, krafu, krafu všude možně- tam, tam, tam, tam....

Pohyby pusou......... orální sex.

Peřiny s Vochomůrkou a zachrání mě únava.

Stočim se do klubíčka.

***

pořád víc píšu než žiju

a vlastně mě to baví- psát.

Zástupnej život v písmenkách

černá všude

koncerty- a najít práci,

a sex, když se podaří-

a kde je život, kurva??

Marně prosněnej