Hledání

Klapot kolejí.Světlo zářivek.Sedí v kupé.(Smutku na dostřel..?)Polospánek.Otupění.“Na okna vlaku kapky deště krápou…jako když sprcha kape do vany“.Docela dobře si je uměl představit.Znal je.Jak stékají po skle a vítr je rozmazává..unáší…Tisíckrát se na ně díval.Ale dneska neprší…škoda…„V štruksovém saku nevolníci chrápou a život prchá....rezignovaný“.Nevolníci.Pach lidských těl.Hluk.Tlačí se a cosi si mezi sebou povídají.Díval se z okna“Železným dechem nadcházejí rána…“.Čert ví,proč ho ta písnička pořád pronásleduje.A nebo je tohle všechno jejímu textu den ode dne podobnější…?Jako by to ten blázen Kryl napsal o téhle chvíli,o těchto lidech,…o něm…Musel to přece znát.Zažít…Jednou se s kamarádem-kde je mu konec-bavili o jeho textech.Příteli se nelíbily.Zdály se dekadentní.Marastické.Bezvýchodné.A přece to byl život.Viděný.Chápaný.Život.Lidé…jsou teď všude kolem Petra.Onehdy náhodou zaslechl ve vlaku dvě ženy.Bavily se spolu.Smály se.Nechápal je.Proud slov,co nic neříkají.Slova.Slova.SlovaSnad jenom proto,aby nebylo ticho…TICHO…Lidé..víc a víc.Sakra,kdy už ten vlak zastaví…Pryč.Pryč.Projít podchodem,škrtnout sirkou a zapálit si cigaretu.Pane Bože.Aspoň tu chvíli,než dojde k vrátnici.Zas lidi.Proč asi všichni,co dělají v továrně nosí větrovky..?V zimě…v létě…Bóže,to je pitomost.Neměl rád dav.Schovat se.Zmizet.Nebýt.Křik.Hrubé hlasy.Prázdná slova.Usmál se.Antoine Exupery jednou napsal,že člověk je ten,kdo v sobě nosí větší bytost,než je sám.Jsou tohle lidé..?Co v sobě nosí?Cinknou píchací hodiny.Ubíjí to.Ničí.Na co myslíte,človíčkové?Celý den.V hluku.U strojů.Jsou si vzájemně víc a víc menší,vzdálenější…klapky na očích.Kde se vzaly...tu se vzaly…“Udělat si svý a pak si něco užít..vole..“! Petrovi je otupěle,nicotně.Kroky.Odemkne zámek.Tma.Pach vyhnívající vody,vápna a bůh ví,čeho ještě.Nahmatá vypinač.Neuvěřitelně špinavý stůl,sešity,zkumavky ve stojanu,dvě obrovské,ocelové nádrže…všude špína.Kal z hnijící vody.I pracovní šaty má od něj ušpiněné.Odporně páchnou.Zdálo se mu,že ve chvíli,kdy se do nich převlékl,stal se jiným-zranitelnějším.Ztratil ochrannou bariéru.Není sám sebou.Místo něj tu stojí jen malý človíček z čističky.Dělník.Mašinka na dělání.Špinavá.Zamazaná.Teď ráno musí vypustit čistou vodu.Čekat na staříka,co tu pracuje s ním.Petr ho nenáviděl.Připomínal mu chuť cukerínu.Nejdřív příjemný se za chvíli změní v ústech na odpornou,přeslazenou břečku.Bál se ho.Nepřipadal mu normální.Navenek příjemný starý pán.Jednou ho Petr přistihl,jak mu potají schválně otvírá kohouty u nádrže.Nevěděl,co mu říct.Proč to asi udělal…?Zanedlouho Petr nastoupí na jeho místo.A on bude přebytečný…starý…a sám…Doslouží a bude odkopnut.Proč?Smutno.Bouchnou dveře.Stařík se nutí do veselého tónu.Mluví…mluví…Petr se dívá na jeho šedivé vlasy.Neposlouchá ho.Je to jen maska.Ví,že ho děda nenávidí.Nebýt Petra,žil by tady dál.Po svém.Co pro sebe znamenají…Proč lidé odcházejí…?Ne.NE..! Petr nechtěl nikomu vadit.Nenáviděl střety.Bál se staříka.Proč tu vůbec je..?Tahle práce ho stejně nezajímá.Nechce ji dělat.Ovšem.Peníze.Má jich málo a když dá výpověď,bude jich mít ještě míň.Potřebuje klid.Tady ho stejně nenajde.Provizoria.Život na slepo.Pořád nějaká „až“ a „potom“.Chaos.Těší se na odpoledne.Nervy.Nervy.Chvěje se.To je z toho včerejšího pití.Ještě se od té doby ani nenajedl.Má studené ruce.Co to vlastně musí ještě udělat..?Snaží se uspořádat myšlenky.Cigarety.Místnost se plní modrým dýmem.Tak.A klid.Přechází sem tam.Stařík už zmizel.Čas se pomalu vleče.Vzpomněl si na scénář,který před časem roztrhal.By přeplněn lidmi…věcmi…Bylo v něm plno života.Taky dívenka,co kdysi znal.Zvláštní postava.Neměla otce.Zemřel jí bratr.Žily samy.Ona a její matka.Hrozně ráda pila.Cokoliv v čem byl alkohol.Jejím nejlepším přítelem byly Gellnerovy verše.Zdála se blízká.Trochu bláznivá.Petr ji měl vlastně rád…Nikdy se nenaučila přetvařování.Byla svá.Tolik svá,jako nikdo jiný.Chtěl ten příběh napsat o ní.O jejím světě marnosti a beznaděje.Přesto o životě,co stojí za to žít.Jednou ho uprosila,aby jí dal kousek přečíst.Smála se.Nechápala sice nic,ale byla ráda,že se oní píše.Patřila k těm lidem s přirozenou inteligencí,kterým nebylo jaksi umožněno ji rozvinout.Teď je všechno pryč.Pryč.To věčné střídání obrazů.Dialogy.Petrovi se zdálo,jako by to napsal jen sám pro sebe.Nikdo jiný by z toho nepochopil ani jediné slovo.Jedinou myšlenku.Jednoho dne všechno roztrhal a spálil.Prázdno.Proboha,kolik je hodin..? Kolem poledne si vzpomněl,že má cosi udělat.Snažil se dovolat jednomu ze svých známých.Nebyl doma.Měl se sním odpoledne sejít.Smutek.Uvědomil si,že bude muset jet domů…Znova vlak…Lidé…NE..! Nechce to!Zase budou kapky krápat.A sprrrcha do vany…Ježíšmarjá!!!Co dál..?Co teď..? Oblékne svůj těžký,dlouhý kabát.Cítí se v něm dobře.Jako by patřil k němu.K jeho duši.Duše…tělo…Dívá se do zrcadla.Hrozný.Ať je večer.Po městě se rozsvítí světýlka mámení.Kam..?Kam..?Hluk z výčepu.Nadávky.Pach piva a cigaret.Taky život.Čím dál tím víc sám sobě nepodobnější.Pivo.Pocit odpornosti.Proč to děláš..?Proč..?Včera večer potkal na ulici psa.Špinavé,zubožené stvoření.Zmrzačenýma nožkama se pokoušel vydrápat z kaluže,co tu zbyla po dešti.Bylo mu ho líto.Kdopak tě asi tak zřídil,hochu…?Nejraději by ho vzal sebou domů.Ale ne.Nepotřebovali jeden druhého.Zima.Chvění.Vnitřní chvění.Jako když se dlouho nejí a nespí.Vyčerpání.Bloumání městem.Telefon.Vzpomněl si na dívenku,co o ní chtěl kdysi psát.Bylo to naivní…hloupé…Už si ani nevzpomněl,kdy ji viděl naposled…vytočil číslo.Slyšel se,jak něco rozpačitě říká.Pak čekal.Dlouho.Neměl rád čekání.Světýlka už svítí.Touha.Mámení.Co vlastně evokují v lidech…?Za každým z nich (u oken) se teď někdo skrývá.Kouká na televizi,vaří,miluje se…žije.Čas…čas.Pozná ji vůbec po té době..?Jestlipak má ještě černé vlasy..?Kdysi je takové chtěla mít.Takové,jako má on.Ale to je už dávno.Všechno je cizí.Kroky a čekání.Závan větru.Někdo se blíží.Vlající tmavé kadeře….JE..! Je stejná..!Petr je rád.Dívenka ze scénáře.Připomíná tu dobu co byla.Mluví.Vdala se.Čeká dítě.Petr nic nechápe…nechce být sám.Večer uběhne v restauraci.Povídá se o všem možném.Naproti dvě přiopilé,impertinentní „sestřičky“.Slova.Slova.Opilost.Sedí teď oba v jejím bytě.Poslouchají.Jsou si vzdálení.“Úžasná Marilyn…to sladký dítě můz..na tváři úsměv a v srdci nejspíš blues…“.Nedávno četl o Marilyn knihu.Už ani neví,kdo ji vlastně napsal.Zdála se mu podobná té vzdálené dívence,která tu s ním sedí.Maličká Marilyn…Nevěděla,čím je..ale bylo jí dáno být něčím,co sama nechápala.Obejmul ji.Seděli tak chvíli.Blízkost někoho.Něčeho…BLÍZKOST…Deska už dohrála…Slzy.Pláč.Petr ví,že bude muset odejít.Dál.Někam.Za něčím.Nechat se unášet.Jít ! Je pozdě………vlastně už ráno.Melancholie a spousta cigaret.Pach vína.Padání.Padání a strach.Čas běží a pálí za sebou mosty.Kam se podějeme maličká Marilyn..?Co z nás zbyde na konci všech věcí..?Za chvíli bude svítat.Jedno z těch rán,co přicházejí snad jenom proto,aby byl na světě vůbec ještě nějaký řád.Ráno.Večer a zase ráno..a tak pořád dál.Věčně..? Marnost…Stárnutí.Koloběhy cizích životů.Utíkejme svou cestou,děvčátko.Utíkejme.Ať to za něco stojí.Jsme si cizí.Daleko.Petr se přikrývá dekou.Chce se mu strašně spát.Čas…Čas…Bezmocnost:Ráno se probudil s pocitem hnusu.Oteklá tvář.Rozcuchané vlasy.Ona ještě spala.Stačil se umýt,obléknout a potichu odejít.Byl rád,že se neloučili.Za chvíli se ti vrátí manžel-a všechno bude jinak…děti moje.Do práce přišel pozdě.Ani nevnímal obvyklý odpor a pach.Děda se usmíval..Hade..!Petrovi se zdálo,jako by měl stařík radost.Vypadni..!Co tu vůbec děláš..? Chceš něco..?Venku končilo léto.Vlastně byl už podzim.Foukal studený vítr.Petr si uvědomil,že odpoledne musí do města.Měl nakoupit pár věcí.Stavit se u známého.Nechtělo se mu.Bylo mrtvo.Umrtveno.Špína.Pach hniloby:Kdes to skončil příteli..?Přežívání…“Zabili,zabili,chlapa z Koločavy…bylo tu,není tu…havrani na plotu..“ . Bída.Představil si havrany.Přiletí na zimu.Co nevidět.Budou jako černé flíčky na bílém sněhu.Krákání.Chlad.Musel se zasmát.Bláznění…Převlékl se.Vysvitlo odpolední slunce ale už nehřálo.Bylo zima.Ostré světlo. Ulice..street…way..Coural se městem.Šňůry aut.Plná refýž.Haré Kršna festival.Meditativní hudba.Vegetariánství.Výklady.Plakáty.Lidé.Plno lidí.Před týdnem začala škola.Petr nakoupil a vyrazil na vlak…má to ještě daleko….