Stoupáme níž

Nothing Important

Psal se rok 2021, Phil Naylor, dvacetiletý chlapík se středoškolským vzděláním byl opět vyhozen z ubytovny bezdomovců, kde trávil posledních deset dní, teď přišli na řadu další zájemci z řad vlastníků ničeho. S myšlenkou na zítřejší, veledůležitý pracovní pohovor se vydal do centra, ale jeho oblíbené místo bylo obsazeno, šel tedy dál, až došel k Livnu, kanálu celé Metropole. V této řece se nedalo chytit nic než odpadky, stěží se tomu říkat řeka, protože tak se většinou nenazývá něco, co má hustotu jako krupičková kaše, když vám ujede ruka s krupicí a barvu jako zatažená noční obloha, když jste slepý. Přestože samotné město bylo velmi moderní, kanalizace byla vyřešena tak, že se to prostě přidalo do toho pomalu tekoucího, páchnoucího něčeho. Phil se posadil na místě které bylo sice velmi frekventovanou částí města, avšak žebrajícímu neskýtalo příliš pohodlí. Seděl tam na zemi s rukama prosebně sepjatýma a toužebně vyhlížel záblesk mince jakékoli hodnoty. Měl „vyděláno“ 91 centů, když začalo bez varování pršet. Phil byl nucen vyklidit pozici a jít přenocovat pod most. I přes všechny tyto nepříjemnosti patřil ke šťastnějším bezdomovcům, protože měl alespoň nějaký majetek, měl auto, naštěstí zaparkované na bezplatném parkovišti, ale do kterého neměl ani kapku benzinu a které bylo tak daleko od centra, že většinou stejně nocoval venku, nebo v ubytovně pro bezdomovce, ve které se však kvůli vysokému počtu zájemců moc dlouho neohřál. Představa každodenního přesunu od auta do centra ve čtyři hodiny ráno, aby si stačil zabrat svůj oblíbený plac a následovného večerního přesunu zpět nebyla moc lákavá. Měl také něco, co se zdálky mohlo jevit jako oblek, něco, co mělo zvýšit možnost možného přijetí do jakékoli práce za jakékoli peníze

Populace se dělila na tři části, lidé kteří si nemohli dovolit televizi, případně ji neměli kam postavit, protože na víku od popelnice drží opravdu špatně.V důsledku je skupina A v bezpečí před různými Reality show, kterými je naopak posedlá skupina B. Skupina C jsou lidé, kteří tímto pořadem opovrhují a jsou skupinou nejméně početnou, naopak skupina B má drtivou převahu, zatím (skupina A sílí…). Svět v roce 2021 je velmi uspěchaný, na aktivní zábavu není čas a tak, s výjimkou nejvyšší vrstvy, která si může dovolit kratochvíle na venkově(sem zase patřit vykřičník v závorce) či v multizábavních komplexech ve městě, lidé tráví svůj volný čas u televize.V televizi sledují lidi, kteří se snaží zůstat co nejdéle naživu na různých místech, lidi, kteří se před zraky kamer snaží, samozřejmě za příslušné peněžní ohodnocení, stáhnout svoji vlastní nohu z kůže a nebo lidi, kteří si nechají zručnými prsty plastického chirurga udělat druhý obličej na zádech. Tohle vše je „reality“ show i když nechápu, který idiot by si ve reálu nechal dobrovolně uříznout ucho.

Phil se probral a vydal se na pochod, čekalo ho 27 bloků, aby se dostal ke svému autu.

V sídle firmy Veget.comp. se měl hlásit přesně ve 13 ⁰⁰, to znamenalo že asi šest kilometrů dlouhou cestu tam i zpátky musel stihnout za méně než čtyři hodiny a to se ještě musel převléci.“Dobrý den, mé jméno je Phil Naylor a přišel jsem na vaše pozvání, rád bych se ujal práce skladníka ve vašem obchodě.“ Začal Phil celkem dobře rozhovor, který měl zásadně ovlivnit jeho budoucnost. „Jaké předpoklady pro tuto práci máte?“ začal s otázkami mr.Goodwalk. „Střední školu úspěšně zakončenou maturitou a značné pracovní nasazení“ rozhovor ubíhal dál, ale Phil začínal tušit, že ani v tomto konkurzu nebude úspěšný, v patnáctimilionovém městě bylo celkem devět set tisíc nezaměstnaných a tak by úspěch byl téměř zázrakem, ve který však Phil stále pevně věřil. Vyšlo najevo, že Phil má téměř nulové zkušenosti v oboru a s pouhou střední školou se to v době celosvětové robotizace moc daleko dotáhnout opravdu nedá ani ve skladničení. Mr. Goodwalk samozřejmě slíbil Philovi že se mu ještě ozve, ale on věděl, že je zle, neměl telefon… Vydal se zpět ke svému autu, zoufalý. Po cestě si za své zbylé peníze koupil pár rohlíků a naplnil svoji láhev na vodu v kašně městského parku. Najedl se a usnul na zadním sedadle svého auta.

Následujícího dne se posadil ke stolu v proslulé kavárně Star café na Lincolnově náměstí, která byla luxusním podnikem a zároveň něčím jako Armáda spásy. Pokud člověk prokázal, že je trvale bez domova, dostal vše za výrobní cenu a to je opravdu drastický pokles, zvlášť v takovém typu podniku. Bezdomovec tu tak může potkat celebritu z televize a tak si dovedete představit, jak tu bylo narváno. Phil měl za sebou neobyčejně povedené dopoledne, „vydělal“ si skoro dvanáct dollarů a tak se s chutí zakousl do svého oběda. Jedl a díval se na reality show „Ve střehu“ která spočívala v tom, že skupina osmi odlišných jedinců byla zavřena na ostrově. Po celém ostrově byly rozmístěny „rafinované“ pasti a vyhrával ten, který se během třítýdenního pobytu nenechal zmrzačit případně získal co nejvíc bodů, které si přidělovali jak soutěžící sami mezi sebou tak televizní diváci. Děsná sranda. Byl to nudný pořad s minimálním ohlasem a finanční ztrátou v hodnotě několika desítek milionů dollarů. „To, je ale hovadina, kterej idiot moh´ takovou hovadinu vymyslet?“ ulevil si Phil. K jeho velkému překvapení a zároveň zděšení se z místa vedle něj ozvalo prosté „já“. Byl to Harold Kumar, Tvůrce „Ve střehu“. Phil začal omlouvat „bezmyšlenkovitost“ svého projevu, ale ke svému překvapení zjistil, že sám tvůrce s ním naprosto souhlasí, opovrhuje svým výtvorem.

Oba se zabrali do rozhovoru, dostali se tak daleko, že pan Kumar i přes Philovi vehementní protesty zaplatil oba účty a společně se odebrali do osmaosmdesátipatrové budovy, která byla televizním studiem a zároveň poskytovala místo pro kanceláře firmy NWOB (New Wave of Broadcasting), ve které měl H.K. vysoké postavení, avšak v současné době začala jeho hvězda klesat jak kamen ve vodě a možná ještě rychleji. Příčinou byl samozřejmě právě neúspěch show „Ve střehu“. Phil ohromeně sledoval ohromnou železobetonovou masu s ohromnými černými skly a divil se, že mu člověk, který v takovém monstru pracuje a je dokonce ve velmi vysokém postavení, nabídl vzájemné tykání. Vůbec si připadal jako ve snu, před několika málo minutami byl bezdomovec a teď mu sám Harold Kumar, se kterým sdílel vzájemné sympatie, ne nebyl gay, prostě si rozuměli, nabídl práci, byt 1+1, což je v centru nevídaná věc a dokonce místo na zaparkování Philova auta. Dozvěděl se také že autor mnoha úspěšných a jedné neúspěšné reality show tento formát zábavy naprosto zavrhuje a podílí se na jeho vytváření pouze kvůli penězům, které jsou v nelítostném světě vysoké konkurence roku 2021 potřeba. Ostatně jako byly potřeba pořád. Dozvěděl se také, že jeho nejoblíbenější činnost je sledování závodu mechfly, což jsou malé robotické mouchy na dálkové ovládání. Do třetice se také dozvěděl, že tento velevážený a velmi bohatý člověk si své peníze zakopává na nejrůznějších a samozřejmě nejmenovaných místech, ke kterým si rukou (!) kreslí mapy jako nějaký pirát. Harold Kumar byl zvláštní člověk.

            Pracovní dobu měl Phil téměř volnou, musel však pracovat celkem 50 hodin týdně.Pracoval jako uklízečka a mezi prací si (téměř povinně) našel čas na sledování produktů společnosti NWOB, jako byly „Dvě a dvě jsou pět“ „Plastická chirurgie s.ú.b.r“  (Společnost úplně bez ručení) nebo „Nedáš, dostaneš“. Všechno to byly podle Philova názoru naprosté hovadiny, avšak řečí žebříčků sledovanosti to byly pořady trhající rekordy sledovanosti. Občas po práci  zašel Phil za Heroldem na kus řeči. Obvykle si nepovídali o ničem určitém, ale když jednou odpoledne zašel jako obvykle Phil do pohodlné kanceláře v 78. patře, která byla součástí Haroldova ohromného bytu, našel Harolda naprosto zhrouceného a topícího se v alkoholu. Se svými starostmi se nakonec dostal až do nemocnice, podstoupil výplach žaludku, když chtěl úplně nesmyslně zabít sám sebe. Jeho pořad měl 0,78% sledovanosti a to přitom jeho nejúspěšnější počin „Jen počkej zajíci“, kterého se směl účastnit pouze muž vynikající fyzické kondice, mezi 25 – 32 let a který musel 48 hodin unikat skupině zabijáků, kteří ho mohli zabít jakýmkoli možným způsobem, měl průměrnou sledovanost závratných 33%! A to v konkurenci asi 250 televizních kanálů, vteřina reklamy stála tenkrát asi 2 miliony dollarů! Harold byl rád, že za ním Phil chodí i do nemocnice, povídali si a jednou si všiml, že má jeho přítel úchvatný názor na reality show a že, i přes značné antipatie k tomuto žánru, dokáže Phil během 5 minut vymyslet od základu nový pořad. A tak se ho jednou zeptal, jestli by mu naprosto na rovinu nemohl říct, jestli neví o nějakém případném řešení problému sledovanosti. Phil si vzal den času a následující směnu nepřemýšlel nad pavouky, kteří jen velmi neochotně opouštěli svá stanoviště. Přemýšlel usilovně, ale na nic originálního nemohl přijít, i když se chtěl před Haroldem předvést. Nakonec přišel s nenápadným, ale nápaditým nápadem. Soutěžící totiž většinou nikam nechodili, přežívali stále na jednom místě a tak eliminovali nebezpečí, které představovaly pasti, připravené tvůrci. Phil navrhl, aby soutěžící nedostávali najíst a tak museli chodit po ostrově  pátrat po balíčcích s jídlem a občas se přeci jen do nějaké, ač sebestupidnější, pasti chytili. Harold návrh přijal s nadšením stejně jako vedení NWOB a tak do nového měsíce vyrazila soutěž pozměněna. Sledovanost během dvou týdnů stoupla na 2% a Harold byl hned spokojený a vrhl se do pokračování „Jen počkej…“ které slibovalo enormní zisky. Po nějakém čase však sledovanost opět začala klesat a Phil tentokrát přišel s nápadem, že soutěžící budou podle určitých pravidel připravovat nástrahy na své soupeře sami, tím se vztahy mezi soutěžícími vyostřili. Byly povoleny i velmi, velmi nebezpečné kousky a tak si diváci s zálibou v morbidnostech přišli na své. Návrh byl přijat a z „Ve střehu“ se rázem stal úspěšný pořad. Phil již nemusel pracovat jako uklízečka. Dostal svoji vlastní kancelář a byl zaměstnán jako návrhář a scénárista pořadů firmy NWOB. Phil byl konečně šťastný. A měl proč. Měl práci. Měl byt.  Měl přítele. Phil byl šťastný.

Byla krásná, jako anděl. Byla jako jediná květina na zelené louce, taková ta bílo-žlutá, sedmikráska. Pokaždé, když s ní jel ve výtahu civěl na ni jak na čínskou zeď ve Francii. I když o něj ani pohledem nezavadila, toho pohledu, při němž měl oči třikrát větší než normálně si prostě musela všimnout. Vstával tak, aby do výtahu vždy nastoupil spolu s ní, přesně v osm. Pokaždé ji dával přednost, když vystupoval i když nastupoval. I přesto si ho nevšímala.

Byl milý, každé ráno ji dával přednost ve výtahu, když nastupovala i když vystupovala, vždy na ni tak zíral, ale jí se to líbilo. „Pozve mě někam, nebo ne?“pomyslela si při další zírací výtahové seanci. Nejspíš to nebylo jeho cílem.

Jmenovala se Eva. Věděl kde bydlí, věděl že pracuje na právním oddělení. Věděl že její oblíbené květiny jsou narcisy.

Nevěděla o něm nic, jen to že na ní každé ráno civěl a to, že jezdil až nahoru, mezi vývojáře. A taky to, že byl milý a roztržitý. Pokaždé tak nervózně otáčel kufříkem a podupával levou nohou.

Den D, hned po té co skončil s prací nejprve sjel dolů do květinářství a koupil růže, měl takový zvláštní pocit že to zbodal hned na začátku, ale nemohl si do háje zelenýho vzpomenout proč. Měl ještě půl hodiny času, pak vyjde ven, on k ní přistoupí, předá květiny a pozve ji na večeři. A je to tu. Každou chvíli vyjde, přešel přes ulici a vešel dovnitř do budovy tak rychle, že do ní vrazil. Začal se omlouvat, předal jí květiny a - „Nšla ste by ste se mnou na čerši  někdy třeba?“ Neudržela se a začala se smát, to nebylo dobré, pak ale k překvapení všech přihlížejících, včetně jeho samotného souhlasila.

Phil už delší dobu pracoval na novém projektu, který však stále nenabýval určité rozměry. Poslední dobou toho moc nenaspal, trápil se. Harold byl zase v plné síle, ale zrovna předešlého dne se i jemu něco přihodilo, něco s čím se však nechtěl svěřit ani svému nejlepšímu příteli. Phil přemýšlel, zapisoval, pak zase hned mazal. Jednoho teplého večera seděl ve svém křesle, ospalý a velmi unavený, kruhy pod očima. Již věděl, že jeho nový projekt bude pouze o jediném člověku, věděl, že bude velmi kontroverzní, ale jak to sakra bude přesně vypadat… „Heuréka!“ (ve skutečnosti to samozřejmě nezvolal, mnohem pravděpodobněji zvolal něco jako „jsem já to ale podělanej génius“ nebo tak něco, ale „Heuréka“ je takové… knižnější)

Prostě a jednoduše na to přišel. Věděl vše, název, přesné místo, každý detail měl najednou ve své hlavě jak napsaný na papíře. Zkrátka a dobře: Life Story. Klonování již velmi pokročilo, vyrobí se tedy první lidský klon. Klon který vydělá spoustu peněz. Klon který rozpoutá mediální válku, kterou snad NWOB se svými výbornými právníky ustojí. Klon který posune hranice reality show. Klon, který bude vyrůstat v naprosté izolaci od okolního světa, ve světě uměle vytvořeném. Ve světě, který bude plně pod dohledem kamer a tedy i pod dohledem diváků. Phil byl tím nápadem unesen, stejně jako Harold, kterému ho hned vyložil. Trefil do černého. Stačilo vizi digitalizovat na harddisk počítače a přípravy velkolepé show mohly začít. Všude běžely reklamy, umělý svět o rozloze čtverečního kilometru byl ve výstavbě a klon na cestě…

Následujícího dne se i Haroldova nálada na první pohled zvedla. Nebylo to jen tím skvělým novým nápadem, ale také odhalením jeho tajemství. Jeho maminka i přes původní vážné komplikace úspěšně prodělala operaci jater. Oba dva se nyní společně připravovali na doladění detailů LS, především co se prostředí týkalo. Klon měl urychlené první tři roky života asi na šest měsíců, takže se za půl roku mohlo startovat. Bylo připraveno, že ho nikdo nebude nic učit, na všechno bude muset přijít sám. Jen jídlo mu bude dodáváno, bez něj by si to asi tříleté děcko moc nedávalo. Prostředí bylo rozmanité, prostorný přístřešek, který si snad v pozdější fázi mohl sám vybavit, prozatím pouze s místem na spaní. Jezero, čištěné čističkou, les, louka a další části „přirozeného“ prostředí. Byly zde vysazena určitá člověku neškodná zvířata, aby se zde přirozeně rozmnožovala. Mimo jiné králíci, různí ptáci, nebo králíci, ryby v jezeře a králíci, spoustu králíků. Obloha byla vytvořená uměle, dynamicky přecházela ze silného světla na tlumené podle denní doby. Phil byl již dlouho před zahájením pořadu celebritou. Byl zván do všemožných talk show či „zábavných“ zábavních pořadů, užíval si své slávy. LS byla ve všech směrech jedinečná.Byla jednoznačně nejdelším pořadem, vždyť měla běžet po celý Jakeův (tak byl hlavní „hrdina“ pojmenován) život. Mluvilo se o ní všude, všechny věkové i sociální vrstvy se zajímaly o to, jak to bude vypadat, jak to bude fungovat atd. Také byla snad nejkontroverznějším pořadem, různé žaloby, především za porušování lidských práv ustála společnost NWOB opravdu jen díky špičkovým právníkům, místy musela sáhnout k uplácení a ve dvou případech zaplatila Raptoru, který se již o drobné problémy postaral…

            Philovi se začalo dařit také v osobním životě. Po zmateném začátku na Evu zapůsobil a k vlastnostem roztomilý a milý si u ní přišel ještě na inteligentní, vtipný a zodpovědný (prostě k sežrání), vše fungovalo jak mělo, Philův život se snad ani nemohl víc změnit. Býval bezdomovcem, nyní byl vážený a bohatý, měl skvělou snoubenku (ano, již ji požádal o ruku, stejně tak její rodiče, o Evino ruku, ne o ruce rodičů) žil život jako pohádku, jako sen. Pak nadešel den, na který čekaly miliardy lidí. Předpokládaly se asi čtyři miliardy diváků u televize, vteřina reklamy přišla na padesát milionů dollarů, nikdo snad nesledoval nic jiného. Ti kterým se nápad nelíbil (a těch nebylo mnoho) nedokázali potlačit zvědavost a tak 1.9.2022 v 20⁰⁰seděl celý svět (samozřejmě celý svět neseděl najednou, ale postupně, to kvůli časovým pásmům), cpal se popcornem, špagetami, lasagnemi, chipsy, hamburgery, suši, nebo něčím jiným v závislosti na části světa a sledoval program který uvedl sám Phil Podolski spolu s Haroldem Kumarem. Pořad s názvem Life Story. Pořad jehož konce se většina lidí dřepících u obrazovek televizních i netelevizních nedožije.

Pár rádoby vtipných vtipů od moderátorů pořadu, kterým samozřejmě předcházely nekonečně dlouhé reklamy. A pak už záběl na Jakea. Bylo jej možno (samozřejmě za poplatek) sledovat on-line na internetu, pohledem z libovolné z celkem 220 kamer. Každý týden byl také vysílán sestřih toho „nejlepšího“(úrazy, nehody, neschopnost najíst se, něco co úzce souviselo s vylučovacím systémem atd.), tento sestřih měl asi sedmdesáti procentní sledovanost, což bylo naprosto neuvěřitelné. Phil si koupil malý ostrov, v něm si zařídil luxusní rezidenci a odstěhoval se tam se svou milovanou ženou Evou, která mu, ležícímu na pláži, právě přinášela vychlazené pivo. Právě když se probudil.

            Ten pocit těsně po probuzení, po probuzení ze snění, zná snad každý. Pocit, že mu toho v posledních několika vteřinách strašně moc uteklo. Ještě před chvílí jste žili ve fantastickém prostředí vaší vlastní představivosti, kde šlo vše jak po másle, nebo jste si naopak nedokázali zavázat ani tkaničku od boty, a najednou nic. Před chvílí jste žili ve své hlavě a najednou je tu takové to růžové teplo (pokud jste se neodkopali) a s ním blažená nevědomost a jen mlhavé, někdy vůbec žádné, vzpomínky na sen/noční můr. Tak z něčeho takového se Phil zrovna probojovával do tvrdé reality svého měkkého měkkého křesla v jeho vlastní kanceláři v sídle společnosti NWOB (jo, dalo se to zkrátit, ale já zrovna chytili múzu, za nohy, lítala tu kolem a já se nemohl soustředit). Ten sen byl skutečně jako skutečný a tak se jím Phil řídil jako herec textem ve scénáři. Zašel za Haroldem do kanceláře, za Haroldem který tam nebyl. Telefon měl vypnutý. Vzal to tedy z trochu jiného konce a začal svůj nápad digitalizovat pomocí svého notebooku. Pak za ním Harold přišel, celý v černém, se zarudlýma očima a rozmazanými šmouhami na obličeji. Haroldovi zemřela maminka. Operace jater nebyla úspěšná.

            Momentálně tedy nebylo vhodné klima k předvedení nového nápadu Haroldovi a Phil nechal nápad prozatím uležet na harddisku počítače. Ale nenechal toho tak docela. Momentálně byl do své práce opravdu zapálený, obrazně řečeno samozřejmě. Kdyby se byl potkal s nějakým psychiatrem, zajisté by pro něj byl velmi zajímavým exemplářem, jeho práce ho totiž bavila. Začal tedy s organizační práci na svém novém pořadu.

V jedné špinavé čtvrti, kde byl příděl opravdového slunečního svitu kvůli nebetyčné výši místních mrakodrapů značně omezen, si Alberto zapálil dýmku. Prošel, již spokojeně bafající, kolem pokusné místnosti, zahnul doprava, kolem toalet, několika kanceláří a automatu na kávu až do svého přepychového pracoviště. Stůl vzorně uklizený, protože firma byla již několik týdnů prakticky bez práce. Když si tedy udělal na stole trochu místa, začal obědvat. Pak se uvelebil ve svém koženém křesle a samou námahou usnul. Ze snění o ovečkách, které všechny vypadaly stejně, ho vytrhla chytlavá melodie, která se linula z jeho mobilu, dožadujícího se pozornosti. To číslo neznal, ale hned jak hovor přijal, ucítil v levé ruce takové mravenčení, nejisté a se značnou dávkou ostražitosti, když pak s rukou zamával, moucha odletěla. Hned poznal, že má práci. Ale ani ve snu by ho nenapadlo jakou.

            „A opravdu to myslíte vážně, jste seriózní zákazník a nebo je to zase jenom nějakej debilní aprílovej vtip v srpnu?“ „Myslím to vážně, mé finanční možnosti jsou téměř nevyčerpatelné,“ vyslovil Phil formuli, po které Albertem, jako správným obchodníkem, projela rána srovnatelná s menší vodíkovou bombou „Od vás jen potřebuji abyste dodržel mé pokyny naprosto přesně.“ „Jistě, to nebude žádný problém, chcete abychom naklonovali někoho konkrétního, nebo vám jde pouze o samotný lidský klon jako takový?“ „Je mi to jedno, hlavně aby to byl chlapeček, za šest měsíců mu mají být tři, jasný?“ „Dohodnuto“ „Peníze chcete v hotovosti, nebo vám je pošlu na účet?“ „Beru hotovost, ta se dneska moc nevidí…“

            Phil měl vše připraveno, zbývalo jen to, co se mohlo jevit jako maličkost. Jenže Phil cítil, že teď by měl nechat Harolda o samotě, co možná nejdál od zákeřného světa. O to víc ho překvapilo, když za ním Harold necelý týden po pohřbu sám přišel a zeptal se, jestli nemá náhodou něco připraveno. Odpověděl mu tajemně, že má opravdové eso, takové, které by se mu do rukávu snad ani nevešlo. A tak Phil Harolda seznámil se svým dítětem, pořadem který měl částečně ovlivnit budoucnost. Harold opravdu projevil zájem, který však mohl být přece jenom větší. Vzal si od Phila materiály a šel s nevlastní kůží na trh, který se konal o několik pater výš, tam kde sídlilo vedení NWOB.

            Forest Wood jr. Vytáhl klíče z kapsy a odemkl dveře. Bylo úterý, jeho nejoblíbenější den v týdnu, ve škole jen čtyři hodiny, doma byl už před polednem, měl tedy celé odpoledne volno a večer chodil s tátou závodit s mechflies. Vešel do domu, cestou do svého pokoje se stavil v ledničce. V pokoji ze sebe shodil tašku a některé části oblečení, lehl si na postel a zapnul věc, která by ve tmě modře zářila, jenže teď bylo právě pravé poledne. V televizi neběžely zprávy, na tomto kanále nikdy neběžely zprávy, na tomto kanále běžely reality show. Byl to kanál NWOB, běžely reklamy „…sledujte život, opravdový život, dvacet čtyři hodin denně z jedné ze 220 kamer. Sledujte na vlastní oči revoluci v televizním vysílání. Něco co tu ještě nebylo. Více na www.nwob.net/ls...“. Forest nebyl reklamou nijak zvlášť vzrušený (nebyl žádný úchyl), vždyť takové reklamy na nové, revoluční pořady, běžely všude. Přesto se spíš ze zvyku podíval na internetový odkaz. A tam to teprve začalo. Zprávy o LS se šířily jako špatná nálada a tak se o ní brzy mluvilo na všech frontách. Toť pro duo Phil-Harold ta dobrá zpráva. Horší pro ně byl fakt, že se o ní ne vždy mluvilo v kladných souvislostech. Spíš naopak.

            Lidé byli pobouřeni, ne samozřejmě všichni, ale stačilo to k několika nocím, kdy Harold ani Phil nezamhouřili byť jen jediné oko. Lidé si stěžovali na všechno, na to jaká je to zvrácenost, na to jaká strašná je to zvrácenost a na to, jak strašně zvrácené je někoho prostě zavřít bez jeho vědomí a na celý jeho život do ohromné ocelové bedny a ještě to sledovat. Někteří se však o to víc na nový pořad těšili, právě tato nemalá- nevelká skupina držela nápad v reálném nasvícení.

            Alberto neměl zrovna dobrou náladu, výroba klonu šla do kytek, federálové začali za jeho veskrze počestným podnikem s lékařskými potřebami tušit něco nekalého a taky si přesladil kafe. Klon už měl být připravený, vždyť začátek pořadu měl být velmi, velmi brzy. Albert nevěděl od Phila, k čemu mu bude lidský klon, ale reklamy byly všude, teda skoro všude. Výroba lidského klonu se Albertovi nelíbila, ale za peníze se dá koupit snad i čisté svědomí… Ty peníze si však samozřejmě musel zasloužit, konkrétně musel přimět své nevalně placené zaměstnance aby se mu o ně zasloužili za něj. On vše z povzdálí jistil a řídil, i když neměl ani svoji malou, soukromou teorii o čem se to jeho zaměstnanci mohou při výrobě klonu asi tak bavit. Poslední dobou toho moc nenaspal, asi tak jedenáct hodin denně.

            Na společnost NWOB se nikdy nenavalilo tolik žalob, jak teď. Na co si ty lidi pořád stěžují? Co se jim nelíbí na zavření dítěte do obří ocelové krabice po celou dobu jeho života? Odpověď nebylo těžké uhádnout, nelíbilo se jim zavření dítěte do obří ocelové krabice po celou dobu jeho života. Vedení však Haroldovi věřilo a Raptors fungovali na jedničku. Vždyť když máte peníze, tak můžete třeba přepsat nějaký ten zákon…

            Albertova nálada se stále pohybovala někde mezi nulou a nulou. Ty prašiví všiváci už to určitě nestihnou. To znamená, že se nezaslouží o to, aby si Alberto zasloužil peníze. To znamená, že jeho firma v nejbližší době zkrachuje. Ale vždy je tu nějaké to „ALE“. V tomto případě pěkně ďábelské „ALE“. Takové, které znamená překročení zákona, s překročením zákona si Alberto moc hlavu nedělal, vždyť jen to, že jeho firma existovala, bylo přestoupení zákona větší než malé. Jenže tentokrát to bylo znamenalo přestoupit zákon víc než hodně. Opravdu hodně. Na druhou stranu, jeho podnik nezanikne, pro to Alberto udělá cokoli.Nasadil si masku, aby si ji vyzkoušel. Ne že by chtěl vypadat jako nějaký fantom nebo tak něco, nasadil si masku proto, aby vypadal jako člověk, který má masku. A přes tu masku není poznat, co je to vlastně za člověka…

            Zkontroloval všechny životní funkce svého, řekněme velmi starého auta, a vyrazil. Zastavil v Burrowtonu. Právě zde se nacházel snad největší sirotčinec v zemi. Alberto si jedno dítě vypůjčí. Byl to zoufalý, nemorální a tak trochu šílený nápad, jeho úspěšné provedení však nebylo nereálné. Když už si nějaké to dítě vybere, posléze ho uspí a naloží do auta, bude mít vyhráno. Starkwaif, jak se sirotčinec jmenoval, konkrétně jeho vedení, nemělo ani ten nejmenší zájem na tom dostat dítě zpět. Pro ně z toho neplynul žádný zisk, spíš naopak. Albert také věděl, že se o tom nikde nebude zmiňovat, v žádném případě to nepůjdou ohlásit na policii. To, že by se veřejnost dozvěděla, že do budovy Starkwaifu se dá jen tak zajít a vzít si dítě, nechtějte ani vědět k jakým účelům a to, že se tam na děti snad v brzké době budou stát fronty, není zrovna dobré pro reputaci společnosti. A reputace znamená dotace. Alberto si nepřipadal jako nějaký špion, když se dostal do objektu, připadal si jako člověk, který před chvílí otevřel dveře a pokusil se je zavřít, ale šlo to tak obtížně, že se na to radši vykašlal. Tady se nějakou bezpečnost nehrálo. Děcka se totiž nedostala ani ven z budovy, pouze když byla vyvážena pryč, aby se na nich dělaly různé pokusy. Teprve budova představovala menší problém. Alberto si v duchu promítl nákres budovy a pokusil se vzpomenout, která okna jsou od ložnic. K těm oknům se pak vyšplhal a připevnil se horolezeckým vázáním k bleskosvodu. Okno začal od shora natírat lepidlu podobnou tekutinou. A okno začalo od shora stékat, překvapivě dolů. A pak vešel Alberto dovnitř a dlouho vybíral. Vybraného spícího chlapce uspal ještě víc a přivázal si ho k sobě. Zahákl kotvu a spustil se dolů. Naložil vše do auta a odjel. Nechť show započne…

            Show započala velkolepým, přehypovaným a načančaným premiérovým dílem, znovu se však ukázalo, že sny se skutečností stávají jen zřídka. Sledovanost byla výborná, v žádném případě to ale nebylo oněch závratných sedmdesát procent. I tak si ale mohli páni novátoři oddechnout, v nejbližší době nebudou rozčtvrceni. Hned další díl byl fiaskem, sledovanost okolo deseti procent, ne špatná, ale v porovnání s očekáváními opravdu mizerná. A ty žaloby! Žalobci stále hledali chyby na pořadu, které by byly v rozporu se zákonem a obhájci stále vymýšleli kličky, kterými se dostávali z nepříjemné situace. Poslední dobou však první skupina začala dohánět druhou skupinu kilometrovými kroky a vypadalo to, že se závod řítí do cílové rovinky s tím, že první skupina má více sil do závěrečného spurtu.

            Byl milý, na večeři to s ním nebylo vůbec špatné, pěkně si spolu popovídali, jenže Eva prostě nemohla skousnout Philovu práci, která pro něj samotného byla zároveň také koníčkem. Přitom jí samotné se celá Life Story zdála stupidní, nemorální, nudná, protizákonná, rouhačská (a to nebyla věřící) a tak nějak vcelku navýsost blbá. Přesto na něm samotném něco bylo a ona z toho zase byla v rozpacích, na vážkách, s broukem v hlavě.

Ten den lidé nemluvili o ničem jiném. Bylo téměř jasné, že NWOB půjde k zemi. Policie si totiž konečně dala dohromady jindy vcelku jednoduchý početní úkon a z 1+1 jí vyšly 2. To dítě v té reality zhovadilosti není klon! Vedení NWOB vše svedlo na Phila, ten zase horkou bramboru hodil na do té doby „čistého“ Alberta. Ten se zašpinil během jediného, bleskového soudního procesu. NWOB tedy bylo takzvaně za vodou a vesele si pokračovalo v pokračování její, nyní o něco úspěšnější (lidi jsou prasata zvědavá) show, protože vina nebyla na jejich straně a navíc soudní psychologové daly hlavy, notesy a brýle dohromady a nakonec usoudili, že kdyby se teď Jack dozvěděl že svět ve kterém žije není svět ale je to jen zlomek světa opravdového, dostal by z toho solidní mrtvici. Pokračování tedy nic nebránilo až na…

„Konečně ukázal svoji pravou, lidumilnou a přívětivou tvář, teď bych za něj dala život a nebo alespoň ten kabát po babičce“ pomyslela si Eva. Phil totiž vyrukoval proti své vlastní reality show s tím, že jestli je uvnitř normální děcko, je samozřejmě (již před tím dost pochybný) nápad úplně na houby. Svůj boj bojoval statečně, s NWOB přerušil pracovní kontakt a založil si vlastní činčilí farmu, na mléko, ne na kožešiny samozřejmě.

A tak by si farmařil a žil s Evou, která si ho nakonec vzala. A tak by si nespokojeně bojoval proti větrným mlýnům rozjeté show. A tak by posléze spokojeně vychovával potomky, A tak by spokojeně umřel v požehnaném věku. Kdyby ho 21.5. 2024 nezastřelil jeho věrný fanoušek.