Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesprchouš
31. 10. 2007
18
73
6966
Autor
martinez
„Anno, ty prý hledáš nějaký byt…“ vytrhl ji ze zamyšlení Tonyho hlas. „No, hledám, ale mám smůlu, vždyť to musíš znát…“ ani se jí nechtělo mu vysvětlovat, proč se jí to nemůže podařit – byl mladý, svobodný, zajištěný – no prostě dítko štěstěny – a navíc místní, Španěl. Nevěděl o ní nic víc, než to, že je Češka a kamarádka jeho slovenských zaměstnanců. „Jeden můj známý, taky Antonio jako já, má realitku. Určitě ti pomůže, počkej, hned mu zavolám“ než mu v tom stihla zabránit, už telefonoval. Když skončil, sáhl do peněženky a dal jí vizitku „Tady máš, čeká tě zítra v jednu, myslíš, že to najdeš? Nezbylo jí než mu poděkovat… Kancelář našla bez problémů a Tony číslo dvě ji už čekal. Překvapilo ji, jak je vysoký a to nejen na Španěla, byl dokonce vyšší než ona sama a to při jejích stošestaosmdesáti byla ve Španělsku výška přímo úctyhodná. Bylo mu tak kolem pětatřiceti a vůbec nevypadal špatně. Snad až trochu moc srdečně ji přivítal a hned jí nabídl tykání, což jí vůbec nevadilo, ve Španělsku si tykali skoro všichni. Zajímalo ho, jak to že mluví tak dobře španělsky a kde se tam vzala, tak mu to v kostce vysvětlila. On se najednou podíval na hodinky, pak pozval ji na oběd a tam si povídali dál. Po jídle jí objednal „zelené jablko“, pro jistotu hned několikrát. Pobavilo ji, že se ji pokouší opít a tušila, o co se pokusí. Nebála se, děvče z Moravy pár kalíšků slaďoučkého likéru nemohlo dostat na kolena, ani nikam jinam. „A kde teď vlastně bydlíš?“ Řekla mu to a on se rozzářil „To je perfektní, v tom domě nám teď nabízí byt k prodeji – podívám se k tobě, ještě jsem ty byty neviděl…“ v duchu teď už smíchy řvala – to má tak vysoké mínění o sobě nebo tak nízké o mně?! Nebála se ho vzít nahoru, bydlela v bytě pronajímaném po pokojích a kromě ní tam bydleli tři Alžířani, Maročan a Ital. Byli na ni moc hodní, snažili se nepoškodit pověst svých rodných zemí, opečovávali ji jako mladší sestřičku a hlídali, aby jí nikdo neublížil. Dělali na různých místech, v rozdílných směnách, proto počítala s tím, že minimálně jeden z jejích spolubydlících doma bude, vždycky tam někdo byl. Jen tentokrát ne. Věděla to hned jak odemkla, ale nedala najevo, že ji to trochu zaskočilo. Ukázala Tonymu svůj minipokoj ( postel, stolek a skříň) a sama odešla do kuchyně uložit věci, které předtím nakoupila cestou do Tonyho kanceláře. Zdržela se asi minutu, možná dvě a když se vrátila do pokoje, stál její realitní agent uprostřed, nahý jako prst. Pořád vypadal moc dobře, ale byl si sám sebou tak jistý… „Anno, kde je tady koupelna? zeptal se a jí to znělo jako „Prosím vás, na nádraží, kudy?“ Udržela vážnou tvář a odpověděla mu: Třetí dveře vlevo… a až tady skončíš, tak prosím tě zabouchni dveře, já si zatím zajdu něco vyřídit…“ Vzala si kabelku a chystala se odejít. „Neblázni, Anno, počkej…“ začal se zmateně oblékat „já půjdu taky…“ Musela jít na chodbu, jinak by se začala smát nahlas a nechtěla ho ještě víc ponižovat. V mžiku byl u ní, elegantní tak jako před svou „strip show“, ale díky svému novému výrazu v tváři mnohem roztomilejší a hlavně ne tak sebejistý. „Promiň, já myslel…neříkej to Tonymu…líbila ses mi…“ „Neřeknu, neboj…“ ( - vždyť ty mně taky…- ). To už byli na ulici před domem a když si všimla závistivých, obdivných a toužebných pohledů kolemjdoucích žen a dívek, když jí dal – na tvář! - pusu na rozloučenou , skoro svého rozhodnutí srazit mu hřebínek zalitovala. Teď už to bylo jedno, nemohla se utěšovat ani žádným „příště“ a co bylo horší , nemohla ani počítat s tím, že by jí pomohl s bytem… Když pak zase zašla navštívit Joža a Roba do baru Tonyho číslo jedna, ten na ni volal, sotva se objevila ve dveřích : „Tony už mi říkal, že momentálně pro tebe nic nemá, ale že se ozve, hned jak se něco objeví – říkal jsem ti, že ti pomůže…“ „Já vím, Tony, díky moc!“ svůj slib dodržela, Tonymu číslo jedna neřekla nic. Ani Jožo a Robo, které její historka o „sprchoušovi“, jak mu začali říkat, moc pobavila. Tonyho – sprchouše pak viděla ještě jednou – to když do baru přivedl na oběd svou manželku a dvě děti…Tehdy svého rozhodnutí přestala litovat definitivně... (ne že by byla tak morálně navýši, ale nerada se dělí...)
73 názorů
Stařec_007
25. 09. 2011
no já nevím... esi si na něco vzpomenu, určitě se pokusím to sepsat - mám eště jednu ale nedokončenou - a z kuby :o)
jejda, tak to aby sis vzal nějakou dovolenou nebo tak, mám tu toho mraky! a eště aj u sousedky :o)
Řekl bych, že je tomu naopak. Trpělivost začíná u básniček. Díky ní se se pak mnohem snadněji navazuje na beletrii. U Tebe je to znát, jsem moc zvědavý, jdu do toho, co tady všechno máš, sem stím! :-)
jé, děkuju - já prózu právě nepíšu, nemám na to trpělivost, myslím že je to náročnější než ty básničky co píšu
a ano, je to příběh vlastně, můj, ne povídka :o)
Otevřená povaha připravená zvídavě a s vlídným humorem čelit jakkoli povážlivým situacím působí v povídce přesvědčivě. Podle zdařilé mometky v záhlaví autorské stránky si troufám předpokládat, že se jedná o povídku s autobiografickými rysy. *** Dík za návštěvy, zanechal jsem odpověď. Píšeš přirozeně výstižně a bez příkras.
Otakar Hlas
19. 12. 2007
otrkánku! to je mi ale vzácná návštěva! že píšu stále srále a stále se ti zdá - píšu míň včil trochu, nebo píše se mi to míň spíš :o)
jo, todle je můj šuplík :o)
Otakar Hlas
09. 12. 2007
no já su skromná - do takových extrémů se neženu :o)
ale ženu se už asi do postele, tož si tu hezky písmákuj a dobrou :o)
...být menší a ještě menší, až být nejmenší na celém světě... nebo tak nějak
no někde mi naměřili 186 jinde 188, tož si nechám asi 187... než se začnu zmenšovat :o)
Tak to mi dáváš tři cenťáky:) Já si z povídky zapamatoval 168 a ono 186 jak koukám
Tak to mi dáváš tři cenťáky:) Já si z povídky zapamatoval 168 a ono 186 jak koukám
to ne, ale asi sem jen narazila na menší španěly :o)
mám kolem 187 :o)
Já chodil do třídy s Petrou Kulichovou z nároďáku a podle tvých proporcí (o hlavu nade mnou) jsi o něco vyšší:)
už ne - dávno předávno tomu - hrála sem asi 8 let závodně - jak sem šla do brna na vysokou, nechala sem toho
Šmarjá jósef fakt ne, ještě to tak. Ale v pondělí jsem popíjel se španělákama a byl jsem tak o hlavu v průměru vyšší:)
Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007
joooooo tady to maaaaas
Najmladšia
04. 11. 2007
dyby ses nebránila učení, mohlas to už umět - já chtěla přece, to ty si couvla :o)
a na teda: 
Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007Najmladšia
04. 11. 2007
Dobrý. První krok jsi udělala. Dá se to číst. Kdyby tuhle laťku překonal každý, bylo by tu lépe. To je trochu malá pochvala.
To nebyla tak docela pochvala. Odstřel by nastal, kdybys stála o hlubší kritiku. Neboj.
krásný termín - hustý prozaik :o)
a jinak dík, od tebe sem za svůj pokus čekala spíš odstřel :oD
Text má spád a dobře se čte, což je tady kupodivu i mezi těmi hustými prozaiky spíše výjimka.
jééé, chceš mi prohlídnout počítač?! paráda - to se dycky hodí takovej odborník na návštěvě... a neboj, nemusíš se pouštět až do takových akcí jak sprchouš - to už by stejně asi nemělo ten efekt dyž už to mám jednou za sebou :o)
...no právě...povídka pěkná...ale živě jsem si představil...jak by to dopadlo...když bych Ti jako odborník nabídl, že si prohlédnu ....třeba tvůj počitač....když Ti to na něm tak dobře píše...tedy jestli je důležitý i /hardware/...
děkuju za vytrvalost při čtení :o)
Ó, a možu ti nějak být nápomocna s tím brnem? :o)
Oldíku, já su na psaní prózy moc líná a vůbec ne jistá v kramflecích... :o)
Vaude, eště mám dvě nějaký sepsaný, tak uvidím... ale pokračování je /pak/ v nedohlednu
a s trpělivostí nejdál dojdeš - někerý španělky až TAK plachý nejsou, třeba na tebe ta tvá sprchouška někde čeká :o)
Já povídky moc nečtu, spíš mne upoutalo jméno autorky - a nelituji. Jsi stejně dobrá vypravěčka.
...poučná povídka...já , nezkušený, jsem právě plánoval služební cestu do Brna...
Vzpominky na Spanelsko :-), doufam, ze budou pokracovat! Skoda, ze "sprchousky" (na rozdil od sprchousu) jsou plache a je velmi vzacne je zahlidnout! t
hvězdinko, eště že ses mi tu srovnala :o)
avox - já prózu neumím a nemám ju extra ráda, mám napsaný eště jeden celý příběh a jeden bez konce a pak mi došly síly :o)
díky oběma aj s alfonsem a grafem :o)
aleš-novák
31. 10. 2007malinka_hvezdinka
31. 10. 2007
díky za rychlý přečtení - koukám by to ale možná chtělo nějak nasekat do odstavců nebo tak - no, já a prozaický pokusy... snad budou prozaici shovívaví že jim lezu do rajónu tak trochu brutálním způsobem asi :o)
ale je to jen tak pro pobavení :o)