Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoje štěstí je strakatá kočka
02. 11. 2007
4
3
2708
Autor
Milly
1.11.2007 Běhá u nás v parku- angorský. :-)
s velkýma tlapkama.
Si tak zdrhám před zimou a najednou ho vidím, jak sedí kousek přede mnou v trávě. Zadívalo se na mě svýma velikýma očima a už už by se bylo ke mně polekaně obrátilo zády a uteklo, kdybych si rychle nevzpomněla, jak se jedná s kočkama.
Pěkně pomalu jsem si klekla na místě, natáhla ruku a začala na něj tiše a konejšivě mluvit.
Ono se zvedlo, s vlajícím ocasem popošlo směrem ke mně, jemně se otřelo svým bokem o ten můj a po chvilce už téměř vyskakovalo do výšky a přitom natahovalo krk, otíracíc si s vervou hlavičku o mé ruce- o jednu a hned zase o druhou.
Nějaký kolemjdoucí nás nešetrně vyrušil- přehnal se kolem jako vichřice, ale pozdravil jenom mě.
Štěstí zmizelo.
Objevila jsem ho o něco dál na své cestě. Sedělo vprostřed silnice a pozorovalo toho pána.
Šla jsem kousek na trávník (tak, aby si toho štěstí všimlo), pod stromy, trošku do tmy, (aby na nás nebylo moc vidět) a opakovala jsem předešlý postup.
Následovalo opět chlupaté, měkkoučké mazlení, střídané tentokrát ostražitým sledováním onoho pána, bezradně obíhajícího barák.
Říkám si, že není divu, že si štěstí ani nevšiml.
Pak jsme se chvíli honili v trávě- já za štěstím. Vždycky kousek popoběhlo, sedlo si a s divokým výrazem mě pozorovalo.
Nakonec stačilo už jen vycenit zuby...
Štěstí divoce vyletělo, proskočilo keři a hradba se za ním zavřela.
Chvíli jsem ještě postála na místě, potom jsem se otočila a (šťastně?) pokračovala ve své cestě k domovu.