Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV tomto krivom
Výběr: martinez, Print, oleandr, silence
03. 11. 2007
27
30
5589
Autor
Háber
Sú veci ktoré ma budú prenasledovať
ako ten chlap čo mi rozprával
ako ich dedinu vystrieľali
a on sa omráčený ešte s bratom
zobudil v hromadnom hrobe
a všetko horelo hoci naokolo bol sneh
boli by zamrzli a zomreli od hladu
tak prehrabali svojim blízkym
v jame kabáty a našli v nich
chlieb nasiaknutý ľudskou krvou
...ako ho jedli a plakali
...alebo ten starček
ktorý bojoval pri Stalingrade
a hovoril mi o tom
že v tom obkľúčení panciera
pojedli všetkých psov mačky
potom krysy a nakoniec
ak by nebol jedol mäso
z mŕtvol spolubojovníkov
bol by v tom pekle
šialených ruských mrazov
a nocí plných ohňa zostal tiež
Potom som sám stál vo výške tridsať metrov
s výhľadom na cintorín a s mrazením
aby neskôr o pár mesiacov mi z hlavy
striekala krv a ja som ju sušil šálom
preberali ma z bezvedomia plného zla
a odvtedy utekám z lopaty každú chvíľu
nechápem na čo je to komu dobré
toto nezmyselné prenasledovanie
keď pravý domov aj tak nie je
v tomto krivom svete
30 názorů
Sarinka - ďakujem Ti ako človeku, ktorý ten príbeh pozná tiež, si to cením...
V Tokajíku som bola a neraz...
Mrazí ma stále pri spomienke naň...takisto aj pri čítaní tvojej básne.
Saniel - k tej Citadele - áno, Exupéryho mám veľmi rád, aj túto jeho knihu, nerozmýšľam, keď niečo píšem, ako to vyzerá, píšem, ako to cítim - :)
V reakci na pozorovatele: nepřijde mi to bez nápadu ani laciné. Jestli někoho nedojímá lidská tragédie - neštve, nedojímá, neničí, nehýbe s ním - tak by se možná měl zamyslet sám nad sebou, jestli to není on, kdo okoral. Jak by se to nestalo v dnešním světě katastrof. Doporuučuji úvahu z Citadely od SaintEx:
"Stejně tak soucit. Přednášíš mi tu o dětském utrpení a díváš se, jak zívám. Nikam jsi mne totiž nedovedl. Říkáš mi: "Tam a tam ztroskotali, deset dětí se utopilo ...", mně však počty nic neříkají, a kdyby bylo těch dětí dvakrát tolik, stejně bych dvakrát tolik neplakal. Od počátků říše jich ostatně pomřely celé statisíce, a přesto tě pořád ještě život těší a jsi šťasten.
Ale rozpláču se pro jediné dítě, pokud mne k němu dovedeš po jedinečné stezce, a tak jako je pro mne určitý květ cestou ke všem ostatním květům, najdu pak i v onom dítěti všechny ostatní děti a zapláču nejen pro všechny děti, ale pro všechny lidi.
Stejně tak soucit. Přednášíš mi tu o dětském utrpení a díváš se, jak zívám. Nikam jsi mne totiž nedovedl. Říkáš mi: "Tam a tam ztroskotali, deset dětí se utopilo ...", mně však počty nic neříkají, a kdyby bylo těch dětí dvakrát tolik, stejně bych dvakrát tolik neplakal. Od počátků říše jich ostatně pomřely celé statisíce, a přesto tě pořád ještě život těší a jsi šťasten.
Ale rozpláču se pro jediné dítě, pokud mne k němu dovedeš po jedinečné stezce, a tak jako je pro mne určitý květ cestou ke všem ostatním květům, najdu pak i v onom dítěti všechny ostatní děti a zapláču nejen pro všechny děti, ale pro všechny lidi."
Není co hodnotit. Nad některými věcmi se rozum zastaví... Jsou zážitky, které prostě nepřejdou a nepřebolí. Literatura má předávat zkušenosti, a jestli je spisovatel někým, tak tím, kdo zachycuje do slov lidskou zkušenost. Mockrát se člověk zastaví i nad nejlepšími díly světových autorů, a to ne pro jejich umění s písmenky, ale pro schopnost zachytit a předat nejhlubší lidskou tragédii... Toto dílo zachycuje takové zkušenosti...
Co jsem si všiml, je velmi citlivá volba formy. Na takové věci se přerývaný tón a roztroušení řádků hodí velice dobře.
Mohu se zeptat na tu šálu? Co to znamená a proč to tam je?
Pokoj mučedníkům, zabíjeným a utiskovaným. A naši všemožnou pomoc.
Vždy je to to isté.A preto sa ľudia zabíjajú..práve preto.Aby zistili,že blízkosť je tak doležitá.
pozorovatel - jasné, vďaka za obsiahlu kritiku:
...ten príbeh o bratoch sa stal v Tokajíku, boli čosi také ako naši známi, ako dieťa som ho počul strašne veľakrát...
ten pán, čo mi rozprával o stalingrade, sa mi vlastne vyspovedal z tej hrôzy, že bol kanibalom, inak by umrel, bolo to smutné
ten tretí príbeh je o mne, o mojom videní sveta a že je to vždy to isté:)))
pozorovatel
04. 11. 2007pozorovatel
04. 11. 2007
tak toto je brutaalne dobree:)...a keby nebolo toho nazvu basne, tak by som posledny vers uplne vynechala :)...ale proste jasnyy tip totoo:)
velmi vážné velmi velmi velmi mi mi my my dvě..kostroun z jeskyně a moonspell.:)
Marcela.K.
03. 11. 2007sestricka.slunicko1
03. 11. 2007
....príbeh je z vypáleného Tokajíku,
a neustále v detstve som sa stretával s týmito dvomi bratmi, boli čosi ako naši známi, no a toho pána od Stalingradu som spoznal neskôr, fakt, že sa mi priznal ku kanibalizmu, mnou dosť otriasol...
dík...
Jarmila Moosová Kuřitková
03. 11. 2007
je to dobré na to,aby sme sa nad tým mohli zamýšľať (pretože homo sapiens)..
ale nakoniec aj tak nik nič múdre nevymyslí,pretože vo vojne (najnespravodlivejšom vynáleze pod slnkom) sa nič múdre nájsť nedá..
a tak..
*!!!
ou, v létě jsem četl Triumf a tragédia a Déti Arbatu...
moc mi to dalo, ty též***
smutné - ano, křivý je svět, kde jsou pořád války - všechny, ať jejich podnětem byly sebeušlechtilejší cíle, jsou nesmyslné... TIP