Víla

Malá víla pocítila na křídlech tíhu a pád
křídla těžknou, víla padá, tam kam snad už tisíckrát
nebe mizí, láska ryzí nechce dál ji objímat
růže vadne, srdce zrádné nebude už víc ti lhát
anděl smrti nebude ti víc už slzy utírat
teď jsi sama, uplakaná jediný tvůj přítel chlad
na dobrou noc on dá tobě ve tvém hrobě tolikrát
políbení ublížení, jen si řekni,má tě rád
tolikrát jen kolikrát ty přijdeš k němu s ním si hrát
budeš toužit, jemu sloužit, bolestivě umírat
ona ví, že černé mříže budou zas jí upírat
sílu, lásku, vílu krásku budou v nocích ukrývat
v nocích hlubších ,než by tuší mistr uměl malovat
víle klečíc, slzy tečou, touží opět milovat
anděl jemužs srdce dala, navždy odletěl z tvých vnad
kdoví, snad se teplo vrátí, jestli smutek dá ti spát
jestli budeš chtít jít dál, jestli budeš chtít se smát
otevři oči, zkus vykročit...možná bude čekat