Noční zahradou

Objal ji,zavřel oči...chystaje se ji políbit,cítil teplo jejího těla,při temnotě za víčky si ji uvědomoval víc než kdy dříve,jak je teplá jak je hebká,vnímal každou linku jejího těla,každou křivku,každý záhyb látky ,která skrývala tělo Venuše kterou miloval,toužil po ní,toužil aby byla jeho,navždy aby byla u něj a hladila ho po vlasech černých jako havraní perutě a šeptala mu že jej miluje,chtěl cítit její dech na svojí šíji ještě před sladkou bolestí jejích ostrých špičáků pronikajících rozpálenou kůží a hltajících víno života jeho dnů.Myšlenky se třepotaly jako netopýři letící do hluboké noci,vše se odehrávalo tak rychle,věky plynuly,království rostla a padala,potoky krve tekly proudem,plané lži opíjely myšlenky pošetilých a nade vším stál on a jeho temná láska,bez které se nechtěl dožít dalšího soumraku.Nahnul se k ní,ale tam kde se ještě před okamžikem nacházely její rudé rty nenašel co hledal,pomalu otevřel oči a pohleděl na ni,hleděla vzhůru,na oblohu,na měsíc ,jenž zakryl temný mrak,hleděla vzhůru a slzy jako perly ji skrápěly slabě osvětlenou bledou líc,povolil obětí a sesul se k zemi,neměl více sil.Uběhlo jen několik málo vteřin,ale on se mezi tím narodil ,zestárl a zemřel,vykvetl ,uschl a uvadl,vylétl, rozhlédl se a plakal.