Zimní spánek

   To nám zase padá listí! Pokýval smutně hlavou listonoš a utáhl si šálu. Byl podzim a to listonošům přichází zlá doba. Zato medvědu Járovi bylo hej, měl pod kůží pořádnou vrstvu tuku a zrovna hodoval na srnci Petrovi, který v listí zakopl a zlomil si kopýtko. Kdo jste Petra znali, jistě byste ho již nepoznali. Jára dojedl, říhl si, podrbal se na zadku a zahleděl se na skupinku lidí s puškami, kteří stoupali směrem k němu do kopců. Už zase. Pomyslel si znuděně Jára a vyšplhal se na strom, kde usnul a trávil. Lovci prošli, našli zbytky Petra a nepoznali ho. Pak se zamysleli, začali hledat stopy a po setmění šli s prázdnou na večeři a na kutě.

   Nejlepší bude, řekl si Jára, když odsud zmizím, každej chce mít ze mě koberec. A tak se sebral, z principu sežral dvě krávy na cestu a vydal se do hor, kde měl od loňska připravenou jeskyni k zimnímu spánku. Když však přišel k jeskyni, nestačil se divit. V jeho zimovišti spalo sedm horolezců a před vchodem dohoříval oheň. Jára si dodal kuráž sfouknutím ohně a jal se čistit svou skrýš a to ani nebudu popisovat, poněvadž je to hnus, jisto je, že všech sedm horolezců příšerně zahynulo. Jednoho chtěl Jára hned ochutnat, ale gore-tex nestál za nic a když se prokousal karabinami k masu, tak ani to za nic nestálo. Samé tvrdé šlachy, žádné špeky, tak to fuj. Alespoň rozlousknul horolezcovu lebku, aby vypil mozek, ale i ten byl tuhý z té předsmrtné hrůzy. Ach jo, to je zase den, pomyslel si a šel spát.