U Svatého Michala

Zajímavé:-)

:) t.

*t*

Nějak se v textu ztrácím..

lhostejnost shlížející na město? v kostelech nacházíme jen to, co v nich chceme nacházet

Jistěže můžeš, děkuji moc ;)

Můžu zařadit do CREDA? Myslím, že by se tam hodila:o)

Úžasná! Pitvat už nic nebudu, nemám na to vzdělání, ale znám kostel sv.Michala a Nový Prostor jsem si koupila minulý týden :o) Dík za další oblíbenou báseňku :o)

Líbí se mi to, je to místy poněkud odlehčené, ale dohromady to dává milý obraz.

Takovým zvláštním způsobem mně zklamal záver. Takhle to přece není. Nejen lhostejnost tu mezi sebou máme. Báseň pěkná.

super dílko, dávám *t*, i když občas mě tam něco zaskřípalo, tak nějak, jak to popisuje mistr Dero ;o) Já na takový rozbor nemám ... ;o)

...avi...

Tady je už podruhé řeč o "dobrém srdci básníka", to jsou mi novinky. Já se snad začnu červenat nebo něco. Děkuji za přečtení ;)

dik za avi martinez! niecim ma ocarila ta basen neviem cim:) *

neni tam trefa - ty kroky nejsou slyšet - jsou jenom vidět - ak tomu ty krásnočáry do snihu

Adhil: Těší mě, že to takhle bereš, mám z toho radost. Hezký večer.

Dero: Uf, to je opravdu vyčerpávající kritika. Snad poprvé mě někde na Písmákovi takhle rozebral. Děkuji moc, člověk má hned víc chuti něco tvořit, když vidí, že dokáže takhle zaujmout. A navíc je to spousta látky na přemýšlení.

mě líbí, mám to tam rád!

troška ukecané

Z tvého textu mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu bych formálními nedostatky tvé básně dokázal polepit všechny stěny svého strahovského pokoje (neboj, je to malý pokoj), na stranu druhou se nemůžu zbavit dojmu, že máš... jak říct nepateticky "dobré srdce"? Rozvahu, klid, takový zvláštní druh smíru, který se nad nikoho nevyvyšuje, který slouží jen tobě samému, abys mohl být lepším člověkem. Nevím přesně, čím na mě tvé dílo zapůsobilo, abych si tohle myslel. Budu nad tím přemýšlet. Formou to nebylo, takže si ji snad můžu směle vzít na paškál. Takže do toho: Chtělo by se říct že bloudil jsem ztracený v ulicích Porušit přirozený slovosled v tomto dvojverší nebyl nejlepší nápad, slova "jsem" a "bloudil" bych zpětně prohodil. Obrat "chtělo by se říct" je navíc velmi neutrální, nesdělný, dílu nic nedává. První verš jsi mohl formulovat mnoha jinými způsoby, například sebejistým "Řeknu vám," nebo já nevím, třeba aspoň obrazným "Pršelo, když". Ani jedno by ideálním řešením nebylo, jen naznačuju směr. ale já šel jenom ze školy parkem je totiž blíž do menzy Na předcházející dva verše se nedá o mnoho lépe navázat, ta rozvláčnost se zde ale citelně prohlubuje. a na schodech u Svatého Michala kde najdeš stopy kněží v sloupané omítce "ve sloupané", jinak dobrá nahrávka na následující verše, docela zajímavé uvedení do strofy. jsem nejspíš potkal Krista anebo jenom chlapíka s Novým Prostorem Třetí verš graduje vskutku slušně, potřebuje však konkluzi, čtenář tedy lačně sáhne po verši čtvrtém a smutně pokrčí rameny. Alespoň já to tak udělal. "chlapík s Novým prostorem"? Opravdu? Jako bys tady měl nakreslenu čáru míry poetického myšlení. Bál ses ji překročit. Kdyby ses totiž nebál, napsal bys dost možná něco stylu: jsem nejspíš potkal Krista se špínou za nehty a Novým prostorem Čtenáře tím nespleteš, taková cesta klade nároky pouze na tebe jako na autora. Vracím se však k tvé básni, nechci zasahovat do tvé kompozice, nabízím to jen jako námět k zamyšlení. Vypadali podobně jenomže tenhle nic nechtěl A co vlastně chtěl Kristus? Jaká byla jeho motivace? Čistě sobecká. Jako ostatně každá motivace, která má mít nějaký efekt. Kristus, ecistoval-li, chtěl jen ctít to, v co pevně věřil. Dělal to ale čistě pro sebe, nemusel se nikterak ohlížet na vrtkavé lidi kolem. Nemůžu tedy přijmout argument, že fakt, že Kristus něco chtěl může být v básni použit jako komparativní symbol. Z tohoto důvodu bych třetí strofu osobně načal jinak - opět jen námět k zamyšlení. jenom se podíval někam za moje ucho a já se otočil, samozřejmě Ten tvůj rozvláčný vyprávěcí styl má v jednom místě této básně svoji mez. Tady to ještě není, ale pokud přemýšlíš o básni jako o celku, měl bys brát zřetel i na kadenci, kterou směřuješ k pointě. a za mnou nikdo nebyl jenom ten kostel (ten Svatého Michala) Závorka číslo jedna, beru, scéna není nijak uspěchaná, tempo je stále v mezích únosnosti, ta rozvláčnost dosud dává textu zvláštní náboj, takový houpavý rytmus, pocit bezpečí mezi řádky. těžký jak jen baroko může být a začalo pršet (pro rým – lít) Třetí verš této strofy je důvod, proč jsem se do kritiky vůbec pustil. Je totiž excelentní. Tempem do básně pefektně zapadá a významově je to pochoutka z největších. Nejdřív retrográdní upozornění na majestátný kostel (druhý verš) a potom mimoděčné vyřezání jeho formy (třetí verš). Taková lehkost, s jakou jsi jej do scenerie zasadil, se jen tak nevidí. Tady tleskám. Čtvrtý verš je bohužel zase pádem do bláta běžnosti. Ten rým tam opravdu být nemusel. A pouhé konstatování, že začalo pršet, taky není zrovna svébytné. Chtělo by to vymyslet něco úplně nového, co by udrželo napětí scény na vrcholu aspoň do konce strofy, aby se pak další strofa rozjela jako odpauzovaný film. Tady je ten předěl, kdy rozvláčnost měla pokorně ustoupit obraznosti, tahu na branku. Bohužel se tak nestalo. Viděl jsem jak staré zdi vzdorují vodě jako ta archa (všichni víme o čem je řeč) a v tu chvíli mě napadala slova Rozvláčné, třetí verš dokonce celková paralýza. o síle staletí, o pevnosti víry o náruči chrámu co chrání před deštěm o stěžních v bouři pevnějších kameni a o laskavém oku co bdí nad světem Tohle všechno mělo probíhat na pozadí introspekce vlastního uvažování, tedy toho, co přichází o dvě strofy později. Jenomže pak jsem si vzpomněl na patos ne, to nebyl jeden z mušketýrů, co by se mi s těmihle slovy přilepil na paty a radši se zachmuřil jak je dnes v oblibě Druhý verš absolutní vata, čtvrtý nepřesvědčivý - je to opravdu v oblibě? V oblibě je podle mě úplně jiná přetvářka. Namísto lodi víry a naděje jsem v chrámu viděl jen pompéznost církve a veškerá poezie se změnila ve vědomí staleté lhostejnosti shlížející na město Tohle je ten tah na branku, který měl nastoupit o dost dřív. Tato slova jdou dokonce ještě výrazně zkrátit a promíchat s potřebnými celky z předchozích tří strof. Pak už byl čas jít. Je kuře s francouzskou omáčkou Neříkej, že byl už čas jít. Řekni, co jsi udělal, ať motiv pramení z vnějších projevů. Čtenář si ho totiž je nucen domyslet, když řekneš "otočil jsem se". Není však nucen si tě představit na scéně, když řekneš, že byl už čas jít - prostě to přijme za fakt. Tím ztrácíš vazbu na čtenáře, která je především v pointě tak důleitá. Celkově mě ta báseň něčím okouzlila, budu o ní jistě ještě chvíli přemýšlet. Formální nedostatky, které jsem tu jmenovat, jsou jen návrhem - pohledem jednoho člověka. Budu ale rád, když o nich popřemýšlíš. Koneckonců - stojíš o hlubší kritiku. Držím palce do další tvorby.

Děkuji všem ;)

fajo - dyž mě se to tak líbilo a ráda se dělím o hezký věci a zážitky :o)

No teda- nie zlé,práve naopak..kopa obrazov,pre mňa (žiaľbohu) nie to pravé..a predtým ako spomeniem,že sa budem musieť vrátiť a urobiť hĺbkovejší prieskum hodím * za ten úsek potom,ako si sa otočil..ten ma odsekol na prvý šup.. p.s.:marti,dík a veď vieš:MINIATÚRY!!;)

nějaký avi pošlu :o)

No musel jsi spěchat, kuře je holt kuře :o))))))))