Heil!

Heil!

            J´Tchon byl naprosto normální člověk. Dvě hlavy, dvanáct prstů, byt, práci, sympatie k černému kafi. Jeho jediným sociálním nedostatkem podle všeho bylo to, že byl citlivka. To není zas až tak špatná vlastnost, pokud je rozdávána s mírou. Pokud totiž bůh existuje a má rozdávání vlastností na starost, lidem měřil lžičkou, zato Tchonovi bagrem nebo něčím ještě větším. Kapičky kečupu na okraji talíře s hranolkami? Pro většinu lidí vcelku běžná věc. Pro Tchona  asociace krve a následné mdloby. Holub, kterému chybí jedna noha? Ano, možná vám ho bude líto, ale rozhodně si ho nevezmete domů, nevyrobíte mu malinký vozík pro postižené a nebudete mu vařit. Krom toho Vigor mu během týdne pošel, pravděpodobně na nedostatek pohybu.

            Celý svět je zlý, krutý, nespravedlivý a vůbec pěkná svině. Ano, je to pravda. Někteří se zastřelí, někteří se s tím smíří, někteří se v tom vyžívají a pak je tady J´Tchon. Ten se s tím vyrovnával po svém. Jednoho dne ho to ale přeci jen přestalo bavit a rozhodl se hrát. Vybral si všemi oblíbenou Zemi, bude rozsévat dobro a žít v poklidném a harmonickém světě.

            Nutno podotknout že neudělal správně. Náhoda se totiž postarala o to, že hrál za postavu malou, ošklivou, egoistickou, nervní a v neposlední řadě „lehce“ rasistickou. Napadl Polsko, okupoval Čechy, miloval Evu, válčil s Francouzi, USA a vůbec se zbytkem světa. Dělal energické projevy a měl srandovní tik v ruce. Nakonec si uvědomil že celý svět je krutý, nespravedlivý a vůbec pěkná svině a zastřelil se. A nebo si možná (ale to asi těžko) uvědomil že on sám je krutý, nespravedlivý a vůbec pěkná svině a vzhledem k tomu že ještě ke všemu klepali spojenci granáty na dveře, zastřelil se.

            Když se Tchon, nyní o několik zanedbatelných desítek let starší, probudil, probral a uvědomil si skutečnosti a překrásné zážitky, rozhodl se, že si střelbu ze hry zopakuje a šel si koupit zbraň. V USA s tím nebyl problém, většinou. Vzhledem k jeho výše zmíněné a naprosto převládající vlastnosti se zbraněmi totiž Tchon neměl žádná zkušenosti. Když se ho nyní již šílený prodavač zbraní zeptal, co od své nové zbraně Tchon očekává, dozvěděl se, že musí dobře střílet na blízko, musí se dobře držet a musí rychle zabíjet. Nevozní, pobavený a zároveň pěkně nasraný popadl první pistoli která mu padla pod ruku a nechal se peněžně odškodnit za uplynulou hodinovou, prodejní noční můru.

            V mládí Tchon viděl jeden film. V tom filmu se dostal bývalý důstojník až na dno, zhřešil, šel proti kodexu a svým kamarádům a tuny dalších klišovitých sraček. Na konci dospěl ke konci. Koupil si jednu noc v hotelu, na stolek vyndal všechny věci co měl rád, napsal dopis na rozloučenou a pak se zastřelil. Teď se pokoušel o to samé Tchon. Přes začátek a prostředek obřadu se prokousal až ke konci. Přiložil si zbraň ke hlavě a trochu se mu roztřásly ruce. Pak si vzpomněl na iniciály A.H., které mýval ve hře vyšité na ručníku a zmáčkl spoušť. Ozvalo se cvak. Přes ohromnou vlnu úlevy, náhlé prozření a konečné přijmutí faktu, že život není žádná slast, ale pořád lepší než nic, se Tchon dopracoval k faktu, že do pistole pravděpodobně patří také něco jako náboje.