VI

i

Rozhodl jsem že napíšu kýč
něco o tom že i ticho pláče
a vstřebává se do tuposti
hlavní v hlavě a občas jen tak zašumí

Nepřišlo mi to však dobré
Radši jsem si nervózně vytrhával vousy
a házel je pod sebe
jako by žádny podzim nebyl  Jenom trochu svinčík

Napiju se jabčáku
až do dna a možná mi zachutná a nebo taky
rozpoltí svou hlavu na stokrát když se v léthe zazubí

Děda s mramorovýma nohama
leží v železné posteli
pozoruje své kapačky protože to jsou jediná okna
která vedou ven na ulici
I tohle může být přátelství

Sám sobě zase po roce se vzdaluju
možná natáhnu ruce
a nebo taky to nechám být
Jako už tolikrát
protože ve skutečnosti se
vůbec nic nestalo jen načrtl jsem si kýč pro tebe
ale svět se mi v něm nevrátil

ii

Dost často si přemýšlím a potom maluji
jenom natajnačku aby to snad někoho nebolelo
Dost často si přemýšlím co to vlastně padá
pořád z nebe a jak tím pojmenovat stáří

Protože tohle peří zpomalené
z proražených balonů a taky dek
Maluju ho - kurva jo!
A oni klesají
podzdi
podnehty
a poddech
stejně jako zarudlé tváře
které nezahřeju
vzpomenu si na ně  A radši odejdu
A vztekle na něj řvu "Nemůžeš být všechno!"

Schovala ses do záclon
a kdo má další péřový svět znova a znova
mezi barvami ti hledat
protože debilní planety malého prince se přeci nezdají
ani jeho poslední vypadaná pírka která z úst navzájem si vyndáváme

---