Západ Hvězdy

Byl to ten nejkrásnější západ hvězdy, jaký kdy jen viděl. Unavený ale povznesen západem Siriuse se Luther posadil na vzduchovou bublinu „nejpohodlnější v galaxii“.

 „To byl vskutku krásný západ Hvězdy, ale nebyl nejhezčí….,“ pověděl mu do levého ucha jeho dobrý přítel Kain. Jmenovat se po někom, kdo byl vyhnán z ráje bylo příznačné pro toho, koho před dvě stě léty vyhnali ze Země-nejkrásnější planety pod Sluncem.

„Jak to myslíš, nebyl nejlepší, tohle je ta nejkrásnější hvězda, jakou sem kdy viděl…“

„Ty si snad neslyšel příběh, který se vypráví ve všech koutech známého světa?!“

Ten příběh slyšel snad každý. Spíš proroctví než příběh. Vypráví o postavě zesnulého Ella.

Ella se narodil na začátku 22.století na Marsu, jako jeden z prvních dětí nového rozkvětu lidstva na „čisté“ planetě, které měli přinést štěstí a mír všem lidem. Žel, jeho příchod na svět na rudé planetě ho poznamenal hrůzně, rozdíl gravitací mezi Zemí a Marsem způsobil, že se neměl nikdy podívat do našeho světa. Byla to velká daň za nový počátek.

Jeho svět, to bylo ponuré temné místo, pár parcel zeleně dovezené z dálné Země ho oslňovala. Kolikrát si asi představoval, jaké to na Zemi musí být? Kolikrát přečetl učebnice přírodopisu, kolikrát si prohlížel všemožné filmy a fotografie o Zemi? A přeci, nic se nemohlo vyrovnat tomu, když ji ve dvaceti spatřil na vlastní oči. Z výšky pěti set mil hleděl na Pozemský ráj, dokonalý svět, po kterém tolik toužil. A když ho směl dalekohledem spatřit tak, jako by mu ležel na dlani, tak se zbláznil dočista.

Ale fotografie ani filmy dokonce ani dalekohled na orbitu mu nedokázali dodat ten pocit. Pocit, že opravdu stojí bosýma nohama na měkkém, čvachtavém blátě, hledí vzhůru a s rukama rozpaženýma si vychutnává slastné kapky čerstvého jarního deště. Nebo hledí na západ Slunce přes červánky na obzoru u břehů velikánského moře, tak velkého, že neuvidí na druhý konec a lodičky se z jedné strany horizontu na druhý budou muset prodrápat vrcholem zakřivení. A ten vzdoušek, jemný vánek ho bude omývat ve tváři. A ten západ...

A pak se mu do rukou dostali do rukou knihy, knihy o tom, že někdy člověk musí projít peklem aby se dostal do ráje, knihy o dávných vyhnancích, odešlých z ráje, vehnáni do pustin zimy, kteří se již nikdy nesměli vrátit. Ale on se přeci může vrátit, chce se vrátit a dokáže to!

Celý svůj zbytek života strávil na oběžné dráze, neustále obíhajíc zemi dokola. Už ji znal nazpaměť. A lidé o něm věděli a hromadně mu blikali světýlky ze země, aby se necítil sám. Dokonce se pro něj začal vyvíjet oblek, s jehož pomocí by se mohl podívat zpět na Zemi- domů.

Bylo však pozdě. Krátký čas před naplánovaným dokončením mu doktoři diagnostikovali nevyléčitelnou chorobu, která jej měla připravit o život jen pár chvil před dnem, na který se tolik těšil. Vypadal, jako by zemřel právě v ten moment. Bylo po všem. Všechny ty léta věnované Zemi, lidem, životu, utrpení byla zbytečná? Ne, to nemohl dopustit. To se mohl zabít již dávno.

Jak se rozhodl tak učinil- bez povolení se vkradl do vědeckého střediska, kde byla uschována ještě nedokončená loď pro jeho cestu na Zem. Vklouzl dovnitř. Pohodlně se usadil a vyslal kurz směr střed Tichého oceánu.

Spadl na zem poblíž malého ostrůvku... Nemůže ven, utopil by se, musí doufat, že ho voda dopraví k té zemičce co viděl těsně před přistáním... Moře se nad ním nakonec slitovalo a vyplavilo u pusté malebné pláže. Byl v samotném srdci zemského ráje. Celý natěšený se chtěl podívat ven. První opatrný krůček. Pak druhý. Šlo to velmi obtížně ale oblek mu byl dobrým pomocníkem. Najednou se to celé zvrtlo. Nejprve to ucítil v konečcích prstů, pak mu bolest prostupovala dál, po paži. Věděl to- je konec. Začal pociťovat sílu země, tak mocnou. Byl jí ohromený a poblázněný zároveň. Svůdná milenka, jež mu vrazila nůž do zad. Nevěděl, jestli pláče z radosti, bolesti, či strachu ze smrti. S vypětím všech sil se doplazil k nejbližší palmě. Dýchání se začalo ztěžovat. Zadusí ho jeho vlastní tělo. Slunce zapadá. S posledním výdechem sledoval načervenalé obláčky nad klidným Pacifikem…a s úsměvem zemřel.