víc

Probudila se
do noci moudřejší než ráno

m á - l i být

hluboké
zavřené oči
a nic si nechtěla přiznat.

zase tě slyší/ Tělem hází ze strany na druhou. Zář.
Ohromná zář jí nedovolí pokračovat
ve spánku.

Posadila se

mlčíš? Ale PROČ?/ stále je neotvírá...

Proč.

Nohy jí visely z postele do prostoru.

Byl přeplněn šedivou barvou,
neboť prý žádná jiná
není. není poznat
Ještě pořád se neotevřela…

.

Nenávidím tě, slyšels?
Nepředstírej to, že neslyšíš, já vím, proč
tě to bolí.

co cítím bolí stejně

.

Skočila dolů
......................na koberec.

Jeho štětinky jí připomínaly jeho,
byly všude.

První letošní sníh blinká

vodu.

Proč
proč třeba neroztaješ….? ...vločku po vločce
hřeješ ji víc, však si buď voda,

Abys uplynul – buď voda prosím tě abys

byl jako
příliv dnes a jako odliv nikdy

.

Okno i oči dokořán, vyklonila se

a lehce usmála

/tak už víš proč

A je to docela příjemná zima. Moc příjemná

z i m a  …

Nastavila dlaně a měla představy

„Víš, jednou se ve vodu proměníš
už se nikdy nikdo tomu co cítím nebude
smát ani divit“

Zavřela je znovu...

„POTŘEBUJU TĚ“

.

a jednu ze slz sneslo k chodníku

tvoje srdce