Po kulhavé noze

po dlouhe dobe jsem si to precetl a musim rict ze tentokrat se mi libi...zvlastni...vlastne je dobra a tak ti dam i tip i kdyz je ti to asi jedno....

Vlaďko, koukám, že jsem ti neodpověděl. Kdybych to měl nějak omezit, tak to vybraný by mohlo bejt o mluvení ze spaní během těžkejch snů. Třeba o hlavách nemohoucích se dočkat konce panfronty. Hmmm, to asi neni zrovna konkrétní. A Soňa? Soňu potkávám nejčastěji tak jednou za měsíc, úplně náhodou ve vlaku, vždy ji jen zahlídnu, má v obličeji vrásky, je moc krásná, trochu ji znám, ale nikdy jsem s ní snad pořádně nemluvil, takže je plná tajemství. A jsou to tajemství trochu z mýho domova (jakože otčiny). No, a to tajemství mi připomíná zase jiný tajemství a spoustu něčeho. A o oblíbenosti té druhé bych mohl říct, že to je jinej důvod.. a společný bude asi jen to, že v čínskym bistru je na dveřích hajzlu vyznání lásky. :--) tyjo... ještě nějaký thema přihodit.. a mohlibychom si tu dopisovat

hm, to sem si to přečetla brzo. to mi to nemůžeš dát vědět nějakou jinou cestou, mnějakou co má alespoň šanci mě zastihnout?

V pátek v praze! nebo v sobotu!

Hanba všem, jen se styďte proklatý tupci s Norskem v čele Zalilo mě to horkostí. Naprosto vytříbené, snad ke konci trochu, ale jedině co ne, tak nehaním. Vážně jsi mě okouzlil. Dneska mě rozhodně neokouzlil Mára, když jsem po po čtyřech měsících četla směs avíz, ale tohle. A Míša. Tak víš. A jindy už to tak zas nebude. A Jirka tě určitě nepozdraví jak má. Měj se krásně Pavlíku sem

Autor mluví příliš a říká málo. První dojem může být jiný, neb tušení vzor(c)ů jakýchsi se tak trochu nespojitě přidržuje tváře se přitom zchytrale a moudře, až mi nedá nevzpomenout pamětihodného útržku z Ortenovy Modré knihy: Mudřec, mladý mudřec, jenž hovoří o chorobách končících smrtí. Je blankytný. Má křídla. Jeho vášeň voní po přítomnosti při cizí lásce. Laská se, mudřec, sedl si mi na prsa a říjí. Stařecké vrásky, jež mívám v určitých známých chvílích, nebyly ještě asi světem blíž prozkoumány. Ale takhle a tohleto mě mučí.

přijde mi to jako sen, což snad i je. k zavzdychání je v zvěčnělém vstávání a lehání zas vymýšlíš motivy a tišíš hlas a někdy v nadávkách ze spaní se všechno nespolklé mění v sípání o tlustých čarách a jejich hlavy stály u řeky Lethé a v nebi vlály a nesly mračna snů a slova že nakonec všichni spláčem dona nobis pacem a proč je tak oblíbená Soňa?

mám přečtený jen začátek, věřila jsem, že těch pár pěkností mě zaujme ... ale nevydržela jsem dočíst do konce... ten pankáč například stále se opakující mi tam vadil ...

děkuji.. s těmi vzory opatrně... s tou češtinou nechápu, co to má dělat.. a o znalosti mé znalosti bych pochyboval ale je to boží

to je klidně docela možný

takové spíš nudné hospodské cinty, kamaráde :-)