Pane...?

Nutíte mě, abych se vyjádřila, pane...

  Ne, že bych nechtěla, jen...to neumím..

Už nemám pocity, nemám myšlenky.

Očekávání mě naplnilo prázdnotou temnou jako život.

Ne... Asi mi nerozumíte.

Chtěla bych, aby všichni lidé našli společnou řeč.

Jedno téma, které by bylo každému blízké.

Jednu větu, kterou by uměl kdokoliv použít.

Jedno slovo, sdružující v sobě pocit nekonečné lehkosti 

        i posvátně čisté touhy.

        Alespoň příslib...

Proč není?Proč neexistuje, nebyl vymyšlen?

Jen symboly a náznaky toho, co je neodvratné.

Toho, co teprve, ale zato určitě přijde. Už Brzy.

Nejsou pochyby o tom, že se stane něco,

na co už nebudeme umět zapomenout.

Něco, co nás očistí, rozetne spor

                                                            a nechá nás zmizet