Litera scripta manet

Špinavá, jak celý den na ni plivali.

Lehne si.

Z očí ji kanou slzy,
že nedokáže zlepšit svět....
... ozdobit.... potěšit... utěšit.
Ne!

Nevděčník.

Víčka se klíží, usíná.

Zdá se jí sen o bílých pláních,
třpytivých květech, zvonících saních!
Stulí se k sobě. Tak zranitelná. Tak sama.

A ráno, když první paprsky na rtech šimrají,
zívnutí slavičím hlasem volá do dáli.

Otevře oko a slunce ji vítá:
Buď zdráva!

Nemůže se neusmát. Krásný snila sen.
S vločkami na víčkách chytala do dlaní krůpěje lidského štěstí.

Vezme jehlu,
zašije halenu,
a šátek přes hlavu
a suché střevíce.

Ona! Ona má štěstí nejvíce!