Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seONA
25. 11. 2007
14
13
1743
Autor
Marcela.K.
Je to tak smutné
loučit se
a nechtít
...nechtít už nic
Je to tak divné
když člověk neumře
jen odchází
a nespatříš ho víc
Měla jsem štěstí
když jsem byla malá
...i díky Ní jsem tátu
tolik milovala
Ne
neodešel
nezradil mě kdysi
až přijde čas
zeptá se mě
zase...
Děvčátko...čí jsi...?
loučit se
a nechtít
...nechtít už nic
Je to tak divné
když člověk neumře
jen odchází
a nespatříš ho víc
Měla jsem štěstí
když jsem byla malá
...i díky Ní jsem tátu
tolik milovala
Ne
neodešel
nezradil mě kdysi
až přijde čas
zeptá se mě
zase...
Děvčátko...čí jsi...?
13 názorů
Jarmila_Maršálová
30. 11. 2007sestricka.slunicko1
26. 11. 2007
Napsalas to moc dobře. Člověku to připomene věci, které vlastně ví, ale ve fofru života je vlastně občas přestane vnímat... a tak děkuju :-)***
Já vím sakra dobře čí jsem, spíš tedy byl jsem, ale přesto vím, o čem píšeš. Do toho se dokážu vžít... et item Laura.