Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ONA

25. 11. 2007
14
13
1743
Autor
Marcela.K.

Je to tak smutné
loučit se
a nechtít
...nechtít už nic

Je to tak divné
když člověk neumře
jen odchází
a nespatříš ho víc

Měla jsem štěstí
když jsem byla malá
...i díky Ní jsem tátu
tolik milovala

Ne
neodešel
nezradil mě kdysi
až přijde čas
zeptá se mě
zase...

Děvčátko...čí jsi...?


13 názorů

* * T * *


Háber
26. 11. 2007
Dát tip
baladická *

avox
26. 11. 2007
Dát tip
o... */

Janina6
26. 11. 2007
Dát tip
Napsalas to moc dobře. Člověku to připomene věci, které vlastně ví, ale ve fofru života je vlastně občas přestane vnímat... a tak děkuju :-)***

Oldjerry
25. 11. 2007
Dát tip
Já vím sakra dobře čí jsem, spíš tedy byl jsem, ale přesto vím, o čem píšeš. Do toho se dokážu vžít... et item Laura.

Marcela.K.
25. 11. 2007
Dát tip
...nevím jak chutná být tátova...a taky nevím, jaké to je rozejít se s člověkem, kterého milujete, aniž by umřel... znám jen malá zklamání, která se mi ve chvílích, kdy je prožívám zdají veliká...a pak si uvědomím, že jsem vlastně v životě měla ohromné štěstí, protože tí praví, zůstávají :-)

kapitan
25. 11. 2007
Dát tip
Dobře zpracované téma.co se táhne životem..

vidíš, já mám všechny básně pro mámu - tátovi ji asi dlužím ... díky za připomínku

tátova přece .... ***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru