Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

HRANICE HŘÍCHU

18. 10. 1999

2377

Autor

Saša

Hranice hříchu
kolik jich v životě potkáme
kolik jich těsně jen mineme
kolik jich za sebou necháme ...

Hranice první dozráváš v ženu, své tělo vnadné schováváš v šatech ač není to snadné lichotky první už ochutnáváš nesmělé polibky chlapcům dáváš ve chvění těla lásku svou cítíš máš ale strach že sama se chytíš v osidla vášně, že se ti vysměje a pak ti nezbude pražádná naděje blázínku,právě to tvoje nezralé mládí překročit první hranici hříchu tě svádí Hranice druhá je pryč ten čas, přešlo pár let stále se mění celý náš svět znovu se srdce k životu hlásí kdopak ti duši před láskou spasí s vášní svou vlastní se celá mu dáváš když se pak loučí, za vlakem máváš loučení se smutkem rodní jsou bratři po týdnech samoty pravdu zlou spatříš zoufalá tápajíc bezradně souhlasíš ptáčátko zahubíš, náhle tak prázdná jsi s pláčem si říkáš, "láska je špatným sluhou" a sama minulas´ hranici hříchu druhou Hranice třetí dneska už chápeš, co je být dospělá z poklon a lichotek nikdo nic nedělá nevěříš na lásku, přátelství, vztahy sex je jen cestou k získání slávy náhle se pyšníš ptáčátkem v dlani kdopak je otcem ty nemáš zdání potom jsi sama a zoufáš si zas ubíjí tě stereotyp i čas když se pak zavírá brána domu dětí přešla jsi sama hranici hříchu třetí Hranice čtvrtá bez přátel, sama jsi, bez prostředků prodejnou stáváš se beze svědků tělo své dáváš na pospas hluše je to jen tělo, není to duše den za dnem pohrdáš tělem svým ze snů ti zbývá jen matný stín občas si říkáš "co jsem to udělala?" už čtvrté hranici hříchu jsi se odevzdala Hranice pátá už prvním spatřením vědělas jasně že život s ním by vypadal krásně laskavý byl a měl tě snad rád za nocí noc ti nedával spát nebyl však sám a jasně dal znát že nechce nikomu ublížit - snad prvně jsi cítila špínu duše svojí dneska už víš, jak v citech si stojíš když chtělas být zas jednou milá hranici hříchu pátou jsi překročila Hranice šestá zavrhlas sebe, známé i svět stejně je bolestný, plný běd násilí, vražd a nenávistí pokrytectví to všechno jistí duši jsi zavřela do srdce z kamene je jí tam líp, chudince ztracené s přetvářkou buduješ život svůj další nikdo by nevěřil že voní falší našla sis partnera, děti s´mu dala zato svou duši sis ponechala pohledem prázdným rozdáváš kol sebe rány hranicí hříchu šestou léčíš své vlastní šrámy Hranice sedmá život se rozpadá, záchrany není dnes už ti nezbývá ani to snění manžel tě opustil, děti ti vzal padáš až na dno, co bude dál alkohol neléčí a špatný je pán s ním bude každý navždy už sám děti sis odvedla, však zákon tě hledá a když tě dostihne jsi bolestně bledá začalas´ krást když na život schází domov máš pod mostem v hustým mlází už nejsi mladá, žít není už síla hranici hříchu sedmou jsi překročila . . . Hranice poslední hranice hříchu - kolikpak bylo jich máš pocit že byl tu mráz jen a sníh zpátky se ohlížíš, málem si zoufáš konečně přiznat pravdu si troufáš tohle je přeci jen dobré znamení teď už tě nečeká pražádné trápení jen novou cestu hledat musíš chtít a nezapomeň také trošku snít tyhle rady však jdou mimo tebe před sebou vidíš jen nebe šedé jinou sis cestu našla - ne nejlepší přesto se cítíš na ní být v bezpečí smířená s životem, smířená s osudem svět tady bude i když my nebudem uděláš nevratný krok a v nastalém tichu přešla jsi poslední hranici hříchu

Gordok

29. 03. 2002

Československá literární komunita

HRANICE HŘÍCHU

Autor

Sdílení