Nozdral, ..ho?

NOSDRAL, HO!

aneb

název města Solnohrad

Víte jak se nazývá člověk s velkými nozdrami? Nozdral. Ho, ho! Připadá Vám to vtipné? Nemělo by…

 
 
děje se:

Chlapeček stiskl dívčinu ruku. (Nebyla to dívka, byla to holčička. Nebyla to ruka, byla to ručka.) Chlapeček stiskl holčičce ručku. Pršelo. Pršelo a prší. (Kapky dopadají na dlažební kostky, tříští se na tisíce menších. Staré domy jsou všude kolem. Setmělo se? Ano, tma je teď velice brzy. Potemnělé domy vyhlížejí zpoza vypařujících se dešťových kapek. Vůkol tma.). Dvě osoby jdou tou tmou. Dvě osůbky. Chlapeček. Holčička. Holčička a chlapeček.  Chlapeček se klepe, holčička pláče. Proč holčička pláče? Nevím. Proč se chlapeček klepe? To by mě zajímalo. Kdyby chlapeček brečel, věděl bych...   

 
Děti dovedou být zlé. Moc zlé. (Byli jste zlé dítě?). Věci, trápící nás v stáří, pramení z mládí. Děti doopravdy dovedou být zlé.

stalo se:

„Hahaha- Ty máš, ale velké nozdry!“, „Hoho, Ty máš díry do nosu, jak vrata do stodoly..!“, „Chachaá..“, „…hehehe…“, „Nozdry- hihihííí…“. Děti umějí být zlé. Chlapeček o tom ví své. Chlapeček s velkými nozdrami.

Papírek letí. Chlapečka náraz papírku probouzí. (Probuzení z nepřítomného bdění.). Koukni se na papírek, chlapečku. (Také mu našeptáváte? Poňoukáte chlapečka? Poňoukejte. Měli byste... Jsme zvědavi, co na papírku stojí. Vy určitě. Já ne. Nejsem zvědav, znám obsah.). Chlapeček  se na papírek nekoukne.  Nemůže. Přihnal se učitel a sápe se po papírku. Učitel přelétne očima- „Nozdral, ho!“.  Učitel si říká, jak děti dokáží být zlé.

 
Každé město musí dostat svůj název. Každé. Některé třeba jen přesmyčkou vzpomínky jednoho pana učitele. Přesmyčkou písmen ze slov, jež jednou četl. Na papírku. Možná jedné záměny s/ z. Možná. Možná ano. Možná ne.. Každé město musí dostat svůj název.

Kdyby chlapeček brečel, věděl bych, leč on nebrečí...