Duše z obrazu

DUŠE Z OBRAZU

Obraze temný

v zajetí rámu

koho ukrýváš,

visíš tu na zdi

v smutečním hávu

čí tajemství znáš.

Obklopen stíny

zašlé slávy

kde že je tance

veselý rej,

z radostné lásky

hodovní síní

nesou se trpce

vzpomínky jen.

Obraze jasný

přichází ráno

slunce v paprscích

ozáří tvář,

prastaré plátno

v pavoučích sítích

odkrývá hrůzný

osudu ráz.

Obraze křehký

v ponuré kráse

život v rozpuku

spálil mráz,

spanilé mládí

v posmrtné masce

v prasklinách věku

přežívá.

Obraze krutý

v nevinné touze

vášní i zradou

promlouváš,

ledové srdce

z ničivé bouře

hřejivou něhou

roztáváš.

Obraze vstřícný

nadějí plný

z dlouhého spánku

procitáš,

praskají zámky

trýznivé cely

za chvění vánku,

bílými křídly

odlétáš.