Cesta

Měl to být návod na cestu ke hře mé sestry, nakonec se z toho vyklubala básnička, která má "jakous takous" hlavu a patu. :)

 

Na druhou hodinu

ve třetím patře

najdu pěnkavu

libozvučně pět.

Dva drozdy

ležet na druhém

schodě nechám. Pět

poupátek sedmikrásek

nalevo od třetího vchodu.

Pošlapal je jeden kluk,

na obě kolena poklekám.

Šest květů lpí na životě.

Oba drozdy přenesu

o dva vchody doleva

čtyřikrát na dveře zaťukám.

Osm přiběhne dětí

němých sedm je.

Dva lidé za nimi spěchají

a pět dívek odhání.

Oba lidé divní jsou,

všech pět nemají pohromadě.

Dvě léta trvalo

pět dívek získat.

Lidé za dvou domů okolo,

pět nevěřícných hlav kouká sem:

„Co ten jeden loudil chce?“

Dva nezájemci zastrčí hlavy,

ale devět nových přibude.

Dva nejisté kroky,

čtyři lehké schody překonat,

jen dva kroky ještě.

„Tři ptáčci domov hledají,

dva nemají kam jít.“

Pět lelkujících osob nad

námi třemi dohlíží.

Oba lidé a

pět němých dětí

osm pomocných rukou nabídnou.

Dva nezmaři řekly:

„Devět let tu žiji a

ani dvě slova nenechal bych ho mluvit!“

Osm pomocníčků

dva negramoty honí

sedm bloků od domu.

Tři zbylí nečumějí dál,

pomalu mizí ve druhém patře.

Dva nejisté kroky,

dva lehké kroky,

dva nevinné kroky.

Dva ptáčky

dvěma nevidomým dám.

Tři ptáčky opouštím-

dva drozdy a

jednu lehkou zpěvanku.

Čtyři děti jásají

nad třemi ptáčky.

Osm nenechavých rukou

chce jednu lehounkou pěnkavu.

Jeden nevidomí,

jedou lehce pohladí

jednu nataženou ruku.

Líbezně se na jedno dítko usměje,

jedno “ne“ stačí všem.

Ani jeden z lidí

jednou neublížil ptáčkovi.

Dvakrát líbá matka

každé z pěti dětí.

Dva lidé dávají lásku

osmi nebožákům.

Sedmkráte pípne pěnkava-

dva neslyšící se jí ujímají.

Sedm lidí opět přišlo očumovat

a na dva neslyšící si ukazují.

Opat sedmkrát pěnkava zapípá.

Oba neslyšící jí čechrají peří.

Sedm lidí užasle kouká a nechápou.že

oba nevidomí slyšeli

všech sedm pípnutí.

Oba nevidomí se podívají

na sedm lidí okolo stojících.

Oba neslyšně odchází

po sedmi příčkách žebříku.

Za chvíli oba dva neznámí mizí.

Dva z lidí nevěřícně kroutí hlavou.

Nahoře oba neslyšící

dvakrát pěnkavě zapěli.

Dva neslyšící a

jedna pěnkava.

Dva nechápaví odchází, ale

pět z lidí větší zájem projeví.

Šesté dítě přiběhlo a

tři lidské tvory odstrčilo, aby

tři nevidomí mohly projít

Nahoře jednou pěnkava zazpívala.

Pět necelých dětí vzhlédlo.

Již sedm lidí stojí a dívá se.

Jen já – jakožto jeden z negramotů

jdu dál.

Eucalyptus zavoněl

a konec cesty odzvoněl.

---