Však ty víš

Zda-li máš rád mě, stále se ptám, odpověď tvou už zpaměti znám, neřekneš rovnou "mám tě moc rád" a já pak znovu začnu se ptát. Řekneš mi jenom jako když spíš: "Nevím co říct mám, však ty už víš." Zmámená touhou pořád mám strach, že z naší lásky zbude jen prach. Sama to cítím, nejsi ten pravý, vášnivý, horký, smělý a rád; šeptá mé nitro: "Ušetři zdraví, je to jen chvíle nálezů, ztrát." Vášni a touze ukážeš paty, hlas lásky tvé je slabý a tich, já jsem však jiná – divoká a ty nešílíš láskou, žiješ jak mnich. Láska tvá tichá přežije moji, ta moje má snad na tisíc vad; i tak jsou krásné, jako když jarem vykvete bíle jabloní sad.

---