..netančím a tak se mi stýskává..

šest, sedm hodin a bude svítat
Ty půjdeš domů nočním městem – možná víc než trochu přiopitá
a v kalužích poplavou mořští koníci s kufříky pod rameny
do práce, nevyspalí, unavení
víš.. stýská se mi.
místo spaní počítám vlaky, co projedou po mostě nad řekou,
sepisuju státy Států, ale ty poslední se mi vždycky nějak popletou
není to ono, ani trochu ne
písně jsou obehrané a knihy očtené
vzduch chutná jako Ty, vínem..
a peřiny voní po broskvích,
stejně jako ty noci, když v náručí si spíme.
jsem jen sečtělý trouba s osezeným zadkem,
dobrý možná tak na to, prolíbat se pátkem
či propovídat hodiny o Billu Murraym nebo teorii strun.
já netančím, ty ráda a tak čas od času osiří náš dům
se mnou někde vevnitř, přecházejícím jak Motýlek po vězení
a i když vím, že o nic nejde, že to nic není,
stejně počítám všechny vteřiny, písně, sklenky a tísně
a padesát-osmičky, co ještě projedou kolem,
než spolu ráno zase zasedneme za jedním stolem.
bohužel mám nezkrotnou fantazii, zahrnující stařečky sedící ve stínu mé bonsaje,
jak debatují a čaj pijí,
po kapsách nosím hvězdné systémy v krabičkách od sirek,
a v hlavě kluby plné vysokých chlapců z posiloven a solárií,
co umně tančí i když jsou podnapilí a vůbec v těch barevných světlech dobře vypadají.
prostě tu jednou nejsi a já jsem v háji.
stýská se mi, víš..  mám Tě moc moc rád..
dobře, dobře.. už jdu spát..