Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNevidím
04. 12. 2007
7
9
1851
Autor
ch_34
jsem zaslepen a sklenici s bílou vodou v ruce držím
máš narozeniny spousta přátel samí umělci
povídáš jim příběh který je odpovědí na jejich otázku
smějí se smějí se ti
odchází
nikomu z nich nedopovíš
a matka náhle plná citu že je to nejhorší den prohlásí
nenávidím ji a zakážu jí mluvit
nakonec se jen otočíš a já
budu spát na své posteli
máš pocit jak ze lží
oko osudu jednou zabolí
a na tu bolest u srdce už si nelze stěžovat
už se ti nelíbí žít
já vím
z ruky do ruky si podáváš džbán
zavíráš sama oči a sama jsi slepá
sama povídáš a zvířecky se točíš
sama miluješ a zažíváš odcházení všeho onaonam
9 názorů
Manuamanua
25. 02. 2011NightStalker
12. 02. 2011
bílá voda... to je jako mlíko
některý části v tý první sloce nechápu, nebo mi uniká smysl
ale ta poslední, ta poslední
V poslední sloce je aspoň jakýsi náznak, předtím jen lyrizované vyprávění, kde mi přijde zbytečná i inverze (vodu držím; že je nejhorší den prohlásí) a nenacházím nic zajímavého.